Samorost

Samorost vznikl jako školní práce Jakuba Dvorského a stal se jednou z nejznámějších českých her vůbec — přestože trvá dvacet minut a nikdy se neprodával. Hrálo se přímo v prohlížeči, zdarma, ve Flashi, a přesně to mu otevřelo cestu ke světovému publiku v době, kdy česká herní scéna zápasila s distribucí krabicových her.

Příběh nemá jedinou větu textu. Skřítek v bílé čepici zjistí, že se k jeho asteroidu blíží druhý, a vydá se to zařídit. Celý svět je poskládaný z fotografií — kůry stromů, hub, plechových trubek a strojních součástek —, které autor přetavil do surreálné krajiny, jež nevypadá jako nic jiného. Ovládání je čisté point-and-click: klikáte na to, co vypadá zajímavě, a sledujete, co se stane.

Hádanky nejsou těžké a hra se vás nesnaží nachytat. Její síla je v atmosféře a ve zvuku, který dělá polovinu práce — každý klik něco zabublá, zaskřípe nebo zahoukne. Právě téhle kombinace obrazu a zvuku si všimla i zahraniční kritika a Amanita Design na ní postavila všechno, co přišlo potom, od Machinaria po Samorost 3.

Dnes se Samorost nehraje ve Flashi — ten prohlížeče vypnuly na konci roku 2020 a s ním zmizela většina her té éry. Amanita ho proto přepsala a drží na svém webu dál, takže patří k té menšině flashové tvorby, kterou nemusíte hledat v emulátoru ani v archivu. To je mimochodem dobrý důvod, proč ho v katalogu vedeme: není to jen historická poznámka, ale hra, kterou si můžete pustit za třicet vteřin.

Proč hrát: Dvacet minut, které založily jedno z nejuznávanějších českých studií — a dodnes vypadají a znějí jako nic jiného.