Journey

Bezejmenná postava v rudém plášti putuje pouští směrem k zářící hoře v dálce, zatímco odhaluje fragmenty zaniklé civilizace a potkává dalšího anonymního poutníka, se kterým může spolupracovat bez textu, hlasu nebo jmen. Thatgamecompany vytvořilo krátký, emocionálně intenzivní zážitek postavený na minimalistickém vyprávění, ohromujícím vizuálním designu písečných dun a hudbě Austina Wintoryho, která se stala první herní nahrávkou nominovanou na cenu Grammy. Celý zážitek se vejde do necelých dvou hodin a hráč v něm ovládá jen pohyb, skok a krátké zvolání, jímž se dorozumívá se spolupoutníkem.

Sílu postavy určuje délka šálu, který se nabíjí od létajících kusů látky a umožňuje delší lety nad dunami, přičemž právě druhý hráč dokáže cizí šál dobít jen tím, že je nablízku, takže spolupráce vzniká sama od sebe bez jediné instrukce. Klouzání po písečných svazích ve zlatém světle patří k nejcitovanějším obrazům celé generace. Multiplayerová složka fungovala anonymně a nenásilně, díky čemuž setkání s cizím hráčem působila intimně a často dojemně, což byl v té době naprosto ojedinělý přístup ke kooperaci online.

Kritika hru zahrnula téměř jednomyslnou chválou a Journey se stal jedním z nejrychleji prodávaných titulů na PlayStation Network i příkladem, že krátká, umělecky laděná zkušenost může konkurovat velkorozpočtovým blockbusterům. Hra získala množství ocenění hra roku a je dodnes citována jako důkaz emocionálního potenciálu videoher jako uměleckého média. Journey definitivně upevnil pověst Thatgamecompany jako průkopníka artového herního designu a ovlivnil celou generaci nezávislých vývojářů usilujících o podobně kontemplativní zážitky. Hra záměrně neodhalovala jméno ani hlas druhého poutníka, čímž eliminovala toxicitu běžnou v online multiplayeru, a tento přístup později ovlivnil design řady dalších sociálně zaměřených titulů.

Proč hrát: Pro hráče hledající krátký, emocionálně silný umělecký zážitek beze slov, kde i anonymní společník na cestě dokáže dojmout.