Machinarium

Machinarium je česká adventura, která si získala světové publikum především svým výtvarným pojetím. Malého robota vyhodí na skládku za městem a jediné, co může udělat, je vrátit se zpět, poskládat se dohromady a zjistit, kdo mu ublížil. Celý příběh se vypráví beze slov, jen pomocí obrázkových bublin, gest a zvuků, takže hra nepotřebuje překlad a rozumí jí kdokoliv. Svět je celý ručně kreslený, rezavý a zaprášený, přesto překvapivě útulný, a je plný drobných animací, na které se dá dívat déle, než by bylo nutné.

Hratelnost je klasicky adventurní s výrazným podílem logických hlavolamů. Robot se natahuje a smršťuje, aby dosáhl na vysoko umístěné předměty, kombinuje nalezené věci a řeší samostatné hádanky, jež mají často podobu mechanických skládaček, posunovaček nebo úloh na sledování sekvencí. Obtížnost je vyšší, než se na první pohled zdá, hra ale nabízí dvoustupňovou nápovědu: nejdřív obrázkový tip k aktuální scéně a nakonec ručně kreslený návod, který je nutné si nejdřív odemknout krátkou akční minihrou. Hra se také nebojí odbočit k drobným radostem, ať už jde o skrytou arkádovou hříčku na jednom z automatů nebo o kapelu, která si na střeše zahraje, když jí hráč pomůže. Nikde není časový tlak ani možnost prohrát, takže se dá v klidu zkoumat.

Verze pro PlayStation Vita je jednou z nejpříjemnějších, jaké hra dostala, protože dotykové ovládání odpovídá původnímu myšímu klikání téměř přesně a ostrý displej dělá ručně malovaným kulisám dobrou službu. Hudba Tomáše Dvořáka patří k nejlepším částem celku, míchá tlumenou elektroniku s akustickými zvuky strojů a společně se zvukovým designem vytváří klidnou, mírně melancholickou atmosféru. Hra sklidila řadu ocenění a pomohla ukázat, že nezávislé studio dokáže konkurovat velkým značkám. Dnes jde o krátký, ale mimořádně pěkný zážitek, který stárne pomaleji než většina her své doby.

Proč hrát: Pro hráče hledající krátký, ale mimořádně pěkný zážitek – dotykové ovládání na Vitě sedí originálu téměř dokonale a hudba Tomáše Dvořáka stárne pozoruhodně pomalu.