Guacamelee!

Guacamelee! vzalo klasickou strukturu metroidvanie a obléklo ji do mexického folkloru, luchador masek a barev, které z displeje Vity doslova svítí. Hlavním hrdinou je farmář Juan Aguacate, jenž po smrti z rukou kostlivého padoucha získá zázračnou masku a promění se v zápasníka. Cílem je zachránit unesenou dceru starosty a zabránit tomu, aby se říše mrtvých prolnula se světem živých. Scénář se nebere vážně, sype ze sebe narážky na jiné hry i na internetovou kulturu a mezi souboji pravidelně sáhne po vyloženě uvolněném humoru.

Herní systém stojí na spojení bojovky a plošinovky. Juan se učí speciální údery, které slouží zároveň jako zbraně i jako klíče: každý má svou barvu a rozbíjí jen bloky odpovídajícího odstínu. Postupem hry tak souboj i pohyb splývají, protože nepřátelé jsou chráněni barevnými štíty a plošinkové pasáže vyžadují řetězení dvojskoků, výpadů a úderů ve vzduchu. Přidejte možnost přepínat mezi světem živých a mrtvých, kde se plošiny objevují a mizí, a proměnu v kohouta pro průlez úzkými štěrbinami, a vznikne jedna z nejnáročnějších akrobatických her své generace. Závěrečné volitelné úseky patří k tomu tvrdšímu, co žánr nabízí.

Vita verze vyšla souběžně s vydáním na PlayStation 3 a byla nabízena společně, což tehdy nebylo samozřejmé. Vektorová grafika si s menším displejem rozumí a hra běží plynule i v nejhustších přestřelkách barev. Hudba míchá latinskoamerické motivy s elektronikou a dokáže být stejně tanečná jako dramatická. Kritika oceňovala hlavně preciznost ovládání a nápaditou vizuální identitu a titul se rychle stal jedním z nejčastěji doporučovaných indie kousků na kapesní Sony konzoli. Pozdější rozšířená edice přidala nové oblasti a schopnosti. I dnes jde o mimořádně svižnou hru, která na krátkých seděních funguje přesně tak dobře, jak přenosná konzole vyžaduje.

Proč hrát: Pro fanoušky svižných metroidvanií – precizní ovládání a vektorová grafika s latinskoamerickou hudbou fungují na krátkých seděních přesně tak, jak přenosná konzole vyžaduje.