Machinarium

Machinarium z roku 2009 je point-and-click adventura, v níž se malý robůtek snaží zachránit svou robotí přítelkyni a rodné město před partou zlotřilých strojů. Celá hra je vyprávěna beze slov – příběh i emoce postav sdělují pouze obrázkové bubliny a výrazná mimika, díky čemuž je hra srozumitelná bez ohledu na jazykovou bariéru. Hratelnost staví na klasických logických hádankách a kombinování předmětů, doplněných o volitelné nápovědy pro hráče, kterým se nedaří postoupit dál, i o krátké minihry ukryté uvnitř složitějších úkolů. Tempo hry je záměrně pomalejší a kontemplativní, takže hráč má prostor prozkoumat okolí a nechat na sebe působit atmosféru dřív, než se pustí do řešení další hádanky, a odměnou mu bývá i drobná vedlejší scénka, která s hlavním úkolem vůbec nesouvisí.

Vizuální styl s ručně kresleným, mírně zrezivělým industriálním světem patří k tomu nejvýraznějšímu, co hra nabízí – každá obrazovka působí jako promyšlená ilustrace plná detailů, kterou lze dlouho zkoumat i bez ohledu na aktuální hádanku. Hudbu ke hře složil hudebník Tomáš Dvořák, vystupující pod jménem Floex, a jeho ambientní, melancholické skladby výrazně přispěly k celkové atmosféře osamělosti a naděje, jež hru provází od úvodní scény až po závěrečné vyvrcholení. Machinarium od studia Amanita Design patřilo mezi první nezávislé adventury, které dokázaly zaujmout širokou mezinárodní veřejnost i odbornou kritiku, a pomohlo tak otevřít cestu dalším menším evropským studiím.

Hra se stala jedním z nejúspěšnějších českých herních vývozních artiklů a dodnes je dávána za vzor toho, jak lze vyprávět dojemný příběh čistě vizuálními prostředky, bez jediné promluvené nebo napsané věty, a přitom nechat hráče procítit radost i smutek stejně silně jako u her s rozsáhlým dabingem.

Proč hrát: Pro dojemný příběh vyprávěný čistě obrazem, bez jediného slova, je Machinarium ukázkou toho, jak silné emoce dokáže adventura vyvolat i beze slov a dabingu.