Tetris

Tetris je jednou z mála her, které nepotřebují žádné vysvětlení. Shora padá sedm možných tvarů složených ze čtyř čtverečků, hráč je otáčí a posouvá do stran a snaží se je uložit tak, aby vznikaly souvislé řady. Každá zaplněná řada zmizí, ostatní se posunou dolů a na hráče čeká další kostka. Hra nemá konec, jen rostoucí rychlost a nevyhnutelnou prohru, což z ní dělá čistý souboj s vlastní pozorností. Zdánlivá jednoduchost skrývá překvapivou hloubku: zkušený hráč nechává úmyslně volný sloupec pro dlouhou tyč, počítá s náhledem na následující dílek a odhaduje, kolik chyb si ještě může dovolit, než mu hromada doroste ke stropu.

Na PC se hra dostala v podobě vydané pod hlavičkou Spectrum HoloByte a šlo o titul, který se dal rozběhnout doslova všude. Skromné nároky znamenaly, že fungoval na CGA i EGA kartách běžných kancelářských sestav, což mu zajistilo pověst nejrozšířenější hry na světě. Zvuk zpočátku obstarával jen vnitřní reproduktor, později přišla podpora zvukových karet a s ní i zpracování ruských lidových melodií, které se s hrou navždy spojily. Vizuální rámec s motivy sovětské architektury a folklóru byl na tehdejší západní trh neobvyklý a hře dodával exotický nádech, který dnes působí skoro dojemně.

Autorem původního nápadu je Alexej Pažitnov, který hru napsal v Moskvě v polovině osmdesátých let, a spory o licenční práva k ní patří k nejznámějším příběhům herního průmyslu. Vliv na žánr je nezměřitelný: prakticky každá hra, kde se něco skládá, řadí nebo mizí po vytvoření souvislé skupiny, stojí na jejích základech. Dnes existují stovky variant s bohatší grafikou a soutěžním režimem, ale DOSová verze má stále své kouzlo. Je to hra, kterou lze spustit na pět minut a odejít od ní po hodině, a její schopnost vtáhnout hráče se za desítky let ani trochu neotupila.

Proč hrát: Jako hra, kterou lze spustit na pět minut a odejít od ní po hodině, si Tetris i v DOSové verzi zaslouží místo u každého, kdo chce zažít základ celého žánru skládaček.