Digger

Digger je jedna z prvních skutečně návykových arkádových her, které se na osobní počítače IBM dostaly, a pro celou generaci uživatelů byla vůbec prvním důvodem, proč u kancelářského stroje zůstat po pracovní době. Hráč ovládá malé rypadlo, které se prokousává hlínou v podzemním dole, sbírá smaragdy a pytle se zlatem a přitom uhýbá netvorům, kteří se ženou jeho vlastními tunely. Základní taktikou je podkopat pytel se zlatem tak, aby spadl nepříteli na hlavu, případně posbírat všechny drahokamy jedním tahem a získat bonus. K dispozici je i omezená schopnost vystřelit, ale nabíjení trvá dlouho, takže většina přežití stojí na chytrém plánování tunelů.

Technicky jde o ukázku toho, co šlo vymáčknout z CGA karty. Čtyři barvy, hrubé bloky hlíny a jednoduché ikonky netvorů stačí k naprosto čitelné hře, ve které hráč vždy ví, odkud hrozí nebezpečí. Pohyb je plynulý a rychlý, což na tehdejším hardwaru zdaleka nebylo samozřejmostí. Zvuk obstarává vnitřní reproduktor, a přesto si hra troufla na nepřetržitě hrající elektronickou znělku, která se stala její poznávací značkou stejně jako samotné rypadlo. Kombinace pípání, kopání a náhlého ticha po ztrátě života patří k nejcharakterističtějším zvukovým vzpomínkám na éru PC XT.

Hra vděčí za svou dlouhověkost tomu, že se později volně rozšířila a vznikly její novější verze schopné běžet na modernějších strojích, včetně variant s vlastními úrovněmi. Žánrově navazuje na dolovací arkády z automatů, ale svým důrazem na budování vlastní sítě chodeb si drží osobitost. Dnes působí jako čistá klasika: pravidla se vysvětlí ve dvou větách, jedno kolo trvá pár minut a obtížnost roste přesně tak rychle, aby hráč pořád věřil, že příště to zvládne lépe. Právě pro tuhle jednoduchost se k ní lidé vracejí i po čtyřech desetiletích.

Proč hrát: Pro chvíle mezi jinými hrami je Digger čistou klasikou s pravidly na dvě věty a obtížností, která hráče láká zkusit to znovu i po čtyřech desetiletích od vydání.