Pipe Dream

Pipe Dream, v Evropě známý také pod názvem Pipe Mania, staví hráče do role instalatéra, který nemá čas na plánování. Na mřížce se objevují náhodně vybrané kusy potrubí, hráč je pokládá jeden po druhém a snaží se z nich sestavit co nejdelší souvislé vedení od zadaného startu. Po krátké prodlevě se z výtoku začne valit lepkavá zelená hmota a od té chvíle jde o čas: pokud nestihne položit další díl dřív, než k němu tekutina dorazí, kolo končí. Napětí vytváří právě fronta nadcházejících dílů, do které nelze mluvit, takže hráč musí improvizovat a často pokládat trubky přes už umístěné kusy, aby zachránil trasu, která se řítí do slepé uličky.

DOSová verze je krásně úsporná. Statická mřížka, výrazné barevné rozlišení jednotlivých typů trubek a plynulá animace stoupající hladiny stačí k tomu, aby hráč na první pohled poznal, kolik vteřin mu zbývá. Ovládat se dá myší i klávesnicí a přepínání mezi nimi je otázkou zvyku, protože v pozdějších kolech rozhoduje každý pohyb. Postupně přibývají překážky, pevně dané křižovatky, urychlovače toku i políčka, kam se stavět nesmí, takže se z původně poklidné skládačky stává hra o rychlém prostorovém uvažování. Zvuková stránka zůstává funkční a nevtíravá, hlavní roli hraje bublavé odpočítávání blížící se hmoty.

Hra se v době vydání stala jedním z klasických titulů takzvaného kancelářského hraní, protože se dala rozjet na jakémkoli PC a jedno kolo trvalo jen chvíli. Její mechanika se ale usadila mnohem hlouběji: schéma pokládání trubek pod časovým tlakem se později objevilo v desítkách miniher, hackovacích sekvencí a hlavolamů uvnitř velkých her, kde slouží jako zkratka pro opravu či průnik do systému. Při dnešním zapnutí funguje překvapivě dobře. Pravidla jsou okamžitě čitelná, kola krátká a nutkání zkusit ještě jednou o něco delší trasu je stejně silné jako kdysi.

Proč hrát: Díky okamžitě čitelným pravidlům, krátkým kolům a nutkání zkusit delší trasu je Pipe Dream stále zábavnou oddechovkou i pro hráče, který zná jen její pozdější reinkarnace v hackovacích minihrách.