Tetris

Tetris vznikl v roce 1984 v moskevském Výpočetním středisku Akademie věd, kde ho naprogramoval Alexej Pažitnov. Vycházel z myšlenky hlavolamů s dopadajícími tvary: hráč skládá padající tetromina tak, aby v řadách nezůstávaly mezery, a kompletní řádky mizí. Princip byl extrémně jednoduchý na pochopení, ale prakticky nekonečně hratelný, a právě tahle kombinace se stala vzorem pro celý žánr skládacích logických her. Původní verzi Pažitnov napsal na sovětský počítač Elektronika 60 v čistě textovém režimu; teprve později ji na osobní počítače IBM PC portoval jeho kolega Vadim Gerasimov, což hru poprvé posunulo blíž ke grafické podobě, jakou dnes známe. Ještě předtím, než hru čekalo jakékoli oficiální vydání na Západě, se dál šířila kopírováním na disketách mezi sovětskými programátory a postupně pronikla i za hranice SSSR.

Cesta Tetrisu na Západ se ale zamotala do jedné z nejznámějších licenčních bitev v historii videoher. O práva se přetahovaly firmy Mirrorsoft a Spectrum Holobyte (domácí počítače, tedy i verze pro PC-DOS), Atari Games respektive jeho divize Tengen (arkádové automaty a NES) a nakonec Nintendo, které chtělo hru pro své handheldy. Situaci ještě komplikovalo, že si arkádová práva mezi sebou rozdělily různé firmy podle regionu - v Japonsku a části zahraničních trhů hru jako automat vydala Sega, zatímco pro Severní Ameriku měla licenci přímo Atari Games. Rozhodující nakonec byla cesta Henka Rogerse do Moskvy a jednání přímo se sovětskou organizací Elektronorgtechnika (Elorg), díky nimž práva na kapesní verzi připadla Nintendu - rozhodnutí, které hru nasměrovalo k masovému úspěchu.

Tetris přibalený k Game Boyi v roce 1989 se stal jedním z důvodů, proč se konzole tak dobře prodávala po celém světě - jednoduchá hratelnost, nezaměnitelná melodie Korobeiniki a možnost hrát proti sobě přes propojovací kabel z ní udělaly ikonu přenosného hraní. Souběžně vyšla i verze pro NES: Nintendo svou oficiální kartridž prosadilo soudně proti neautorizovanému vydání od Tengenu, které bylo staženo z prodeje a dnes patří mezi sběratelské rarity.

V dalších desetiletích se série vracela na prakticky každou novou platformu, i když základní pravidla zůstávala překvapivě stálá. Přes původní verzi pro PC-DOS a arkádové automaty prošla úpravami pro Game Boy Color, mobilní telefony s Javou v éře před chytrými telefony, kde se stala jednou z prvních opravdu masově rozšířených mobilních her, i pro Nintendo DS s bezdrátovým multiplayerem a hravými odkazy na starší nintendovské tituly v jednotlivých herních režimech. Od roku 2001 navíc platí takzvaný Tetris Guideline, soubor pravidel (mimo jiné odložení kostky na později nebo takzvané kopnutí o stěnu při rotaci), který od té doby sjednocuje nové oficiální verze včetně pozdějšího vydání pro 3DS.

I po čtyřech dekádách zůstává Tetris měřítkem, se kterým se srovnávají další skládací hlavolamy typu Dr. Mario, Columns nebo Puyo Puyo. Bývá dáván za příklad toho, jak minimalistický návrh dokáže vytvořit prakticky bezčasou hru, a intenzivní hraní dokonce dalo jméno takzvanému "tetris efektu" - stavu, kdy hráči po dlouhých hracích seancích vidí padající tvary i mimo obrazovku, třeba v uličkách regálů v obchodě nebo při usínání.