Links: The Challenge of Golf

Links: The Challenge of Golf posunul golf na počítačích z jednoduché arkády do podoby, která chtěla být opravdovou simulací. Hráč si vybere hůl, nastaví postoj, míru rozehrání a zamíří, a pak se rozhoduje v klasickém třídobém odpalu, kde se ukazatel síly musí zastavit ve správném okamžiku a druhý stisk určí přesnost úderu. Do letu míče promlouvá vítr, sklon terénu, druh povrchu i zvolená faleš, takže rána z písku nebo z vysoké trávy se chová jinak než z odpaliště. Puttování na jamkovišti je samostatná disciplína, ve které rozhoduje čtení sklonu greenu, a právě tady hra dokáže potrápit i trpělivé hráče.

Na svou dobu šlo o vizuálně mimořádný titul. Hřiště nebyla kreslená schematicky, ale vznikala z digitalizovaných podkladů skutečných golfových areálů a hra je vykreslovala ve vysokém rozlišení s bohatou paletou. Cenou za tu krásu byla rychlost: na dobovém PC se pohled na další ránu skládal po částech a hráč měl čas se napít. Kdo měl silnější stroj, dostal jeden z nejpůsobivějších obrázků, jaké se na monitoru té doby daly vidět. Zvuk je civilní, hlavně údery, cvrkot ptáků a tlumený potlesk, což atmosféře klidného odpoledne na hřišti sedí dokonale.

Hra byla přijata velmi dobře a rozjela dlouhou sérii, k níž se prodávala samostatná hřiště jako rozšíření, takže z ní vznikla celá platforma pro golfové nadšence. Její kombinace digitalizovaného pozadí a poctivé balistiky určila směr, kterým se počítačový golf ubíral po celá devadesátá léta. Dnes je Links především připomínkou toho, jak vypadal luxusní software na začátku éry VGA. Hraje se pomalu a rozvážně, ale kdo má rád sport, kde se přemýšlí déle, než se hýbe, najde tu překvapivě moderně působící soubojovou logiku hráče proti hřišti. Odpal, čekání a tichá spokojenost po dobře přečteném greenu fungují stejně jako před třiceti lety.

Proč hrát: Pro hráče, kteří mají rádi sport, kde se přemýšlí déle, než se hýbe, nabízí Links: The Challenge of Golf i po třiceti letech překvapivě moderně působící souboj s hřištěm.