Rollcage

Rollcage vzal futuristické závodění a přidal mu jeden zásadní nápad: vozy mají obrovská kola přesahující karoserii, takže jsou plně obousměrné a jezdí stejně dobře na kolech i na střeše. Převrácení tedy není trest, ale běžná součást jízdy — auto se otočí, pokračuje dál a hráč se přirozeně naučí využívat stěny a stropy tunelů jako plnohodnotnou část trati. Z toho vyplývá i tempo hry, které je extrémně rychlé a chvílemi hraničí s chaosem.

Tratě jsou navržené tak, aby tuhle mechaniku využily. Vedou tunely, propletenými konstrukcemi a kolem prostředí, které se dá rozbít — sloupy, ploty a části budov mizí pod nájezdem a mění vzhled okruhu během závodu. K tomu se sbírají zbraně a bonusy, od raket po miny, což z každého kola dělá menší bitvu o pozici. Ovládání vyžaduje zvyk, protože při takové rychlosti je nutné plánovat dopředu a číst trať spíš intuitivně než reflexivně. Technicky šlo o hru využívající 3D akceleraci s výrazným smyslem pro pocit rychlosti a s temným, industriálním vzhledem. Hudební doprovod sází na elektronické taneční skladby a rytmicky drží tempo závodů.

Dobově byla hra chválena za originalitu, tempo a destrukci prostředí, výtky mířily na obtížné ovládání a na to, že v tom největším zmatku se dá jen těžko udržet přehled. I tak si našla oddané publikum a dočkala se pokračování, které nápad rozvedlo dál. Vliv titulu je patrný v pozdějších antigravitačních i arkádových závodech, které pracují s převrácenou perspektivou a s tratěmi ve třech rozměrech. Dnes je Rollcage především rychlá a hlučná zábava, u které se pár minut hraní mění v nečekaně dlouhé sezení. Nejlépe vynikne ve více hráčích, kde se z jízdy po stropě tunelu a z bourání sloupů stává společná groteska. A i po letech je osvěžující potkat závodní hru, která si vůbec nedělá starosti s tím, kterou stranou nahoru vlastně jedete.

Proč hrát: Pro rychlou a hlučnou zábavu ve více hráčích, kde jízda po stropě tunelu mění pár minut v dlouhé sezení – Rollcage osvěží každého, kdo chce závodní hru bez zbytečné vážnosti.