Power Stone

Když SEGA Dreamcast hledala hru, která by ukázala, co všechno ta malá bílá konzole dokáže, přišlo Capcom s odpovědí v podobě Power Stone, bojovky, jaká do té doby neexistovala. Zapomeňte na statické souboje ve dvou rovinách. Tady se rváči volně pohybují v plně trojrozměrných arénách, šplhají po stěnách, házejí po sobě nábytkem a celé prostředí se stává součástí bitvy.

Hra vznikla u Capcomu a původně se objevila v arkádách na systému Naomi, který sdílel architekturu s Dreamcastem, takže konverze na domácí konzoli byla téměř bezeztrátová. To bylo v roce 1999 ohromující lákadlo: kvalita herny přímo v obýváku. Power Stone okamžitě zaujal svojí svěžestí a barevným, mírně komiksovým stylem, který odlišoval každou z barvitých postav.

Klíčová mechanika dala hře i jméno. Po aréně se objevují drahokamy, takzvané Power Stones, a jakmile hráč nasbírá tři, jeho postava se promění v supersilnou verzi sebe sama s ničivými speciálními útoky. Tahle proměna obracela průběh souboje vzhůru nohama a nutila hráče bojovat nejen proti sobě, ale i o kontrolu nad rozesetými kameny. Souboje tak byly chaotické, rychlé a vždy nepředvídatelné.

Díky možnosti využívat předměty z prostředí, od židlí přes sudy až po výbušniny, se z Power Stone stala ideální hra pro dva hráče na gauči. Nešlo o titul pro turnajové matadory hledající frame-perfect kombinace, ale o spontánní, akční zábavu, kde i nezkušený hráč mohl díky šťastné náhodě porazit kamaráda. Tahle přístupnost se stala její největší devizou.

Power Stone se rychle stal jedním z miláčků dreamcastové knihovny a dnes patří mezi hry, které fanoušci uvádějí jako důkaz, proč byla SEGA konzole tak výjimečná. Série pokračovala dílem Power Stone 2 a obě hry se později dočkaly sběratelské kompilace na PSP. Pro mnohé hráče zůstává symbolem éry, kdy si SEGA mohla dovolit experimentovat.

Proč hrát: Pro svobodu plně 3D arén a chaotickou, okamžitě uchopitelnou zábavu, která exceluje hlavně ve dvou.