Out Run
Pas encore traduit Ce texte n’existe pour l’instant qu’en tchèque. La traduction est en cours — revenez plus tard.
Out Run vyšel na ZX Spectrum v roce 1987 pod hlavičkou U.S. Gold, která tehdy převáděla na britské počítače hromadu Segových automatů. Šlo o stejnou hru jako v arkádě, tedy o jízdu ve výstavním kabrioletu s rozvětvenou trasou a časovým limitem, avšak na stroji, který s původním automatem nemá společného skoro nic kromě jména.
Spectrum má procesor Z80 na zhruba třech a půl megahertzu, jednotky desítek kilobajtů paměti a barevný systém, kde se barvy přiřazují po blocích znaků. To pro závodní hru znamená potíž: silnice, auto i okolí se musí vejít do několika barev a na hranách objektů se barvy snadno přelévají do sebe, takže hra působí rozbředle a nepřehledně, především při vyšších rychlostech. Verze pro Spectrum proto pracuje s mnohem hrubší grafikou, nižší plynulostí a jednodušším provozem, než jaký předvedl automat. Pocit rychlosti vzniká jinak, spíš jako střídání pruhů a siluet než jako plynulé škálování sprajtů.
Právě proto je zajímavé hrát Spectrum verzi dnes, zvlášť v porovnání s ostatními domácími převody téhož roku. Ukazuje, co všechno zůstane z návrhu, když se hardwaru vezme většina možností: zůstává napětí z časomíry, rozhodování na křižovatkách a sled úseků, který si hráč postupně učí nazpaměť. Chybí lesk původní hry, a proto je to hlavně dokument doby, kdy si majitelé osmibitů hledali cestu co nejblíže k tomu, co viděli v herně. Ve srovnání s verzemi pro Amigu či Atari ST je střízlivější, ale právě ta střízlivost z ní dělá učebnici toho, jak se tehdy vybíralo, co z velké hry obětovat a co zachovat. Mezi velkými převody automatů z konce osmdesátých let patří k těm nejviditelnějším, protože mnoho britských hráčů znalo Out Run právě z této podoby.
Proč hrát: Zahrajte si ji, pokud sbíráte nebo emulujete Spectrum a chcete vidět, jak se ve své době řešil převod velké arkády na slabý hardware. Pro ty, kdo chtějí Out Run v nejlepší podobě, je vhodnější arkáda nebo Mega Drive.
Jeu 100 sur 100 pour ZX Spectrum
Le même titre ailleurs (9)
L'original arcade de Sega, sorti en 1986, tournait sur le matériel spécial Super Scaler qui permettait à la route de s'agrandir avec fluidité, avec trois morceaux au choix diffusés par les haut-parleurs de la borne. Les ordinateurs domestiques ne pouvaient pas recréer entièrement cette illusion de vitesse: les versions Commodore 64, Amstrad CPC et Atari ST montrent toutes un défilement de route nettement plus saccadé et moins de détails sur le circuit. L'Amiga conservait une bonne fluidité et un plus beau graphisme malgré les limitations, tandis que la Master System surprenait par un graphisme et une musique assez fidèles pour une console huit bits. Pour la vraie sensation d'arcade, l'original reste inégalé.
