Tom Clancy's Splinter Cell

Splinter Cell z roku 2002 poslal agenta Sama Fishera z utajené jednotky Third Echelon do tmavých koutů světa, kde o všem rozhoduje světlo a stín. Hra stála na plížení, odposleších a promyšleném využití osvětlení, nikoli na přestřelkách. Verze pro PlayStation 2 vyšla v roce 2003, tedy s odstupem několika měsíců po Xboxu, a mířila ke hráčům, kteří silnější konzoli od Microsoftu nevlastnili.

Právě tady je největší rozdíl. PlayStation 2 neuměla všechny efekty, na kterých původní hra stavěla svůj vzhled, takže měkké stíny, odrazy a atmosférické osvětlení působí plošeji a prostředí mají hrubší textury. Hra tím neztrácí smysl, protože tma zůstává hlavní herní mechanikou a pořád rozhoduje o tom, zda vás stráž uvidí. Mění se ale vizuální čitelnost: odhadnout, kde jste skutečně skrytí, je o něco těžší než na silnější konzoli. K tomu se přidává odlišný dojem z ovládání na DualShocku, kde Fisher reaguje trochu jinak než na ovladači Xboxu a která tlačítka slouží ke kterým akcím, si budete muset osvojit znovu. Kdo hrál původní podobu, ucítí rozdíl v tempu i v tom, jak plynule se postava pohybuje v těsných prostorách, kde se na pár pixelů rozhoduje o odhalení.

Tahle verze je také připomínkou doby. V roce 2003 byla PlayStation 2 s obrovským náskokem nejrozšířenější konzolí a pro většinu lidí byla právě tohle jediná cesta, jak se se Samem Fisherem seznámit. Pro dnešního hráče je zajímavá hlavně jako srovnání, co všechno se při převodu na slabší hardware obětovalo a co zůstalo. Sada úrovní, příběh i jednotlivé cíle misí vám zůstávají v rozpoznatelné podobě, takže se nemusíte obávat, že byste dostali jinou hru, jen jinak vypadající a hrající se s jinými kompromisy.

Proč hrát: Vyplatí se vám, pokud máte doma PlayStation 2 nebo ji emulujete a chcete si zahrát klasiku plížení bez nutnosti shánět Xbox. Počítejte s tím, že půjde o technicky skromnější podání, a pokud máte možnost, vizuálně dotažená původní verze je lepší volbou.