Gradius

Gradius vznikl v roce 1985 jako arkádový vesmírný shooter od Konami - v japonských automatech vyšel pod tímto jménem, v severoamerických jako Nemesis. Hráč v roli lodi Vic Viper se prodírá zleva doprava vlnami nepřátel a od konkurenčních střílecček se hra odlišila systémem sbírání kapslí, které plní lištu vylepšení. Nasbírané body si hráč sám rozděluje mezi rychlost, štít, raketomety, laser nebo přídavné moduly Option kopírující jeho dráhu letu. Tato volba mezi rizikem okamžitého vylepšení a trpělivým nasbíráním silnější kombinace se spolu s neúprosnou obtížností stala poznávacím znamením celé série. Ke krutosti přispívala i skutečnost, že smrt lodi hráče připravila o všechna nastřádaná vylepšení a vrátila ji do bezbranné základní podoby, takže i jediná chyba dokázala rozhodnout o výsledku celého průchodu hrou.

Pokračování si zachovala základní kostru, ale každé přineslo vlastní charakter. Gradius II (1988) zrychlil tempo, přidal nové zbraně jako Ripple Laser a rozšířil paletu voleb při upgradu. Gradius III (1989) proslul až frustrující obtížností a na původní arkádové desce příslovečným zpomalováním obrazu při přemíře nepřátel a projektilů na obrazovce; pozdější port na SNES sice zpomalení částečně řešil, ale přinesl vlastní kompromisy v grafice a plynulosti a část obsahu oproti automatu vynechal. Domácí Famicom/NES verze Gradius (1986) obtížnost oproti arkádové předloze zjednodušila, zato MSX odnož vydávaná pod jmény Nemesis a Nemesis 2 šla vlastní cestou s originálními úrovněmi, které se na arkádových automatech nikdy neobjevily.

Vedle hlavní řady se rozrostla i rodina odvozenin. Salamander, na Západě vydaný jako Life Force (1986), přenesl akci do organického, biomechanického prostředí a umožnil hru dvou hráčů současně; americká lokalizace navíc část syrových organických motivů nahradila mechaničtějšími a jako druhou volitelnou loď přidala Vic Vipera, čímž hru propojila s hlavní sérií. Odlehčenou parodickou variantou zbraňového systému se stala série Parodius s roztomilými postavičkami místo válečných strojů, na kterou později navázalo i Otomedius. Gradius Gaiden (1997) pro PlayStation dlouho zůstával exkluzivitou japonského trhu, přestože je mezi fanoušky ceněný za vyvážený design a promyšlené sestavy zbraní.

Novější generace přinesly Gradius IV (1999) a především Gradius V (2004) pro PS2, na jehož vývoji se podílelo studio Treasure - díl je dodnes mnohými fanoušky považován za vrchol série díky promyšlené stavbě úrovní, která spojuje klasickou tvrdou obtížnost s moderní grafikou a plynulým tempem. Přenosné kompilace jako Gradius Collection na PSP nebo Gradius Galaxies a Gradius Advance na Game Boy Advance sérii dál zpřístupňovaly novým hráčům i mimo Japonsko. V roce 2008 se k pixelové estetice série symbolicky vrátil WiiWare titul Gradius ReBirth, který spojil dobově věrné sprity s novým enginem a oslovil hráče toužící po klasickém stylu hraní.

Gradius zanechal v žánru trvalou stopu. Legendární „Konamiho kód" (nahoru, nahoru, dolů, dolů, vlevo, vpravo, vlevo, vpravo, B, A) se poprvé objevil právě v NES verzi hry jako úleva pro hráče v jinak nesmiřitelně těžké střílečce a stal se jedním z nejznámějších herních easter eggů vůbec. Systém volitelných vylepšení a formace modulů Option ovlivnil řadu pozdějších horizontálních stříleček, i když po roce 2000 už série nová plnohodnotná pokračování dostávala jen výjimečně a žila dál hlavně díky kompilacím a portům.