The Lord of the Rings: Game One

The Lord of the Rings: Game One z roku 1985 navázala na úspěch The Hobbit a přenesla na ZX Spectrum první část Tolkienovy trilogie jako rozsáhlou textovou adventuru doplněnou statickou grafikou. Hráč vede skupinu hobitů z Kraje směrem k Roklince a dále, přičemž postavy lze ovládat jednotlivě nebo je nechat jednat samostatně podle vlastního úsudku díky pokročilému systému umělé inteligence, který navazoval na technologii z předchozí hry studia a rozvíjel ji o možnost řídit více postav v jednu chvíli, každou s vlastní povahou a mírou odvahy či opatrnosti.

Mapa hry byla mimořádně rozsáhlá a otevřená, hráč mohl teoreticky vyrazit vlastní cestou napříč Středozemí bez pevně daného pořadí úkolů, což bylo na osmibitovém stroji poloviny osmdesátých let neobvykle ambiciózní. Parser rozuměl relativně složitým větám a interakce s družinou i nepřátelskými postavami dodávaly hře pocit živého světa, kde se dění odehrávalo i mimo hráčovu bezprostřední pozornost. Grafické ilustrace doprovázely klíčové lokace a spolu s textem budovaly atmosféru dlouhé a náročné výpravy plné nebezpečí i okamžiků oddechu.

Hra byla v dobovém tisku ceněná za rozsah a ambici, byť její obtížnost a otevřenost zároveň mnoho hráčů odrazovaly, protože bez map a nápovědy bylo snadné se ztratit nebo o skupinu hobitů nešťastnou náhodou přijít. Plánované druhé pokračování popisující zbytek příběhu nikdy nevyšlo v původně zamýšlené podobě, což zůstává jednou z nedokončených kapitol žánru textových adventur inspirovaných Tolkienem. Dnes je Game One zajímavá především jako ukázka toho, jak daleko šla ambice textových adventur ještě před nástupem grafických enginů nové generace, byť její rozsah a náročnost bez dobových map a časopiseckých nápověd dnešního hráče spíš odradí.

Proč hrát: Kvůli ambicióznímu rozsahu ocení hru fanoušci textových adventur inspirovaných Tolkienem, i když bez dobových map a nápověd může být otevřenost a obtížnost spíš odrazující.