Guitar Hero II

Guitar Hero II navázalo na úspěch prvního dílu rozšířeným seznamem rockových skladeb a hráči je hráli pomocí plastové kytary s pěti barevnými tlačítky na hmatníku, pákou pro whammy efekty a nutností trefovat rytmus brnkátkem v přesný okamžik. Kariéra provázela hráče od malých klubů až po velké festivalové pódium, přibylo souboj dvou kytaristů proti sobě a hra se stala jedním z tahounů žánru rytmických her poloviny dekády, který teprve začínal dobývat obývací pokoje a přitahovat i hráče, kteří jinak videohry vůbec nesledovali.

Na Xbox 360 dorazila hra až rok po premiéře na PlayStation 2, a to v podobě rozšířeného vydání s několika bonusovými skladbami navíc, které na PS2 verzi chyběly. Grafika i online funkce těžily z výkonnějšího hardwaru konzole, včetně možnosti stahovat další písně přes Xbox Live Marketplace jako placený doplňkový obsah, což na PS2 verzi nebylo k dispozici a rozšiřovalo to hratelnost hry i dlouho po jejím vydání. Balení navíc obsahovalo bezdrátovou kytaru, zatímco PS2 verze byla odkázána na kabelový model připojený k ovladači, což při hraní ve stoje nebo v páru dělalo znatelný rozdíl v pohodlí. Vydavatelem se u konzolového vydání stal už Activision, který krátce předtím koupil společnost RedOctane a postupně tak přebíral kontrolu nad celou značkou Guitar Hero, jejíž popularita v té době rychle rostla napříč všemi platformami.

Xbox 360 verze tak byla v čase svého vydání technicky nejvybavenější variantou hry, i když se na trh dostala až poté, co si PS2 verze získala hlavní část popularity a fanouškovské základny celého žánru rytmických her. Pro řadu hráčů na Xboxu 360 tak šlo o vůbec první setkání s plastovou kytarou v ruce a s pocitem, že i obývací pokoj se dá proměnit v malé pódium – zkušenost, kterou si o rok dřív užili jen majitelé PlayStationu 2.

Proč hrát: Pro hráče, kteří si plastovou kytaru poprvé vzali do ruky až na Xboxu 360, šlo o technicky nejvybavenější verzi hry, byť s ročním zpožděním za PS2, kde si žánr rytmických her získal hlavní fanouškovskou základnu.