Granada

Granada je akční hra shora, ve které hráč ovládá bojový tank budoucnosti a projíždí městskými i průmyslovými arénami plnými nepřátelských jednotek. Klíčový nápad je jednoduchý a v roce 1990 nezvykle elegantní: věž stroje míří nezávisle na směru jízdy, takže se dá couvat a přitom střílet dopředu, obkružovat soupeře nebo držet palbu na jednom cíli během uhýbání. Tím se z jinak přímočaré akce stává hra o pozici a kontrole prostoru. Úrovně mají jasně zadané cíle, časový tlak a bosse, kteří vyžadují jiné taktiky než běžní protivníci, a celková délka je krátká, zato hutná.

Na Sharp X68000 vypadala Granada nadstandardně. Skrolování je rychlé a plynulé, na obrazovce se pohybuje mnoho objektů naráz a exploze i destrukce prostředí mají potřebnou váhu; hra působí spíš jako automatový titul než jako domácí produkce. Wolf Team si tehdy budoval pověst studia, které sází na technicky nápadný vzhled a silnou hudbu, a Granada je toho dobrou ukázkou: FM doprovod je energický, téměř rockový a drží napětí i v okamžicích, kdy hráč jen přejíždí mezi cíli. Vizuálně převládá chladný industriální styl, který odpovídá strohému, vojensky laděnému námětu. Nepřátelé přicházejí ve vlnách z okrajů obrazovky a používají různé typy palby, takže hráč musí neustále přehodnocovat, kterou část arény si drží a kdy se vyplatí ustoupit; přesnost pohybu je tu důležitější než hrubá síla výzbroje.

Hra se později dostala i na Mega Drive, což ji zpřístupnilo širšímu publiku, ale verze pro X68000 zůstává tou, kterou fanoušci uvádějí jako původní a technicky nejčistší. Dnes je Granada zážitkem na jeden večer: ovládání si člověk osvojí během pár minut, obtížnost je ale nastavená tak, že první průjezd rozhodně nebude bezproblémový. Pro kohokoli, koho zajímá, jak vypadala japonská počítačová akce na přelomu desetiletí, jde o jeden z nejlépe hratelných a nejlépe znějících příkladů.

Proč hrát: Pro zážitek na jeden večer s rychle osvojeným ovládáním a poctivě nastavenou výzvou je tahle technicky nejčistší verze Granady skvělou volbou.