Gartic Phone

Gartic Phone bere starou párty hru zvanou tichá pošta a přidává jí druhý rozměr — kreslení. Kolo začíná tím, že jeden hráč napíše krátkou větu, další ji podle svých schopností nakreslí, třetí se snaží kresbu znovu popsat slovy, aniž by viděl původní zadání, a takto se řetězec střídá dál, dokud se nedostane zpět k prvnímu hráči. Výsledek je téměř vždy komicky vzdálený od původní myšlenky, a právě odhalování celého řetězce na konci kola je hlavním zdrojem zábavy — hráči společně sledují, jak se jednoduchá věta postupně rozpadla v absurdní obrázkový příběh.

Hra vznikla jako webová varianta bez nutnosti instalace, takže místnost lze založit během chvilky a pozvat do ní kamarády přes sdílený odkaz, podobně jako u dalších prohlížečových párty her. Ovládání kreslení je jednoduché, zvládne ho i naprostý laik s myší nebo prstem na dotykovém displeji, a hra nijak netrestá slabé kreslířské schopnosti — naopak, čím kostrbatější je výsledek, tím větší je pak společný smích při odhalování. Gartic Phone tak funguje jako sociální lepidlo spíš než jako hra s jasným vítězem, i když bodování a žebříčky existují.

Popularitu hry výrazně nakopl rozmach streamování a natáčení krátkých videí, kde se absurdní řetězce z jednotlivých kol staly oblíbeným zdrojem obsahu. Díky tomu se Gartic Phone rozšířil daleko za okruh lidí, kteří ho hráli poprvé jen s přáteli, a stal se pravidelnou součástí obsahu i u tvůrců, kteří jinak žádné jiné hry nehrají.

Proč hrát: Skvělá volba pro skupinovou zábavu na dálku, kde smích vzniká ze společně sdílených trapasů, ne z výhry samotné.