The Company of Myself

The Company of Myself je krátká flashová plošinovka, ve které se hráč naučí spoléhat sám na sebe doslova - nahraný průchod úrovní totiž vytvoří klon, jenž po zbytek levelu opakuje přesně tytéž kroky. Postupně tak lze na jevišti mít až čtyři kopie hlavní postavy, které musí spolupracovat: jedna podrží páku, druhá stojí na plošině jako odrazový můstek, třetí odláká past. Ovládání zůstává strohé - šipky a skok - ale hádanky rychle nutí přemýšlet v několika časových rovinách najednou, protože každý klon reaguje na okolí přesně tak, jak ho hráč naposledy provedl. S přibývajícími levely roste i počet klonů na scéně, takže se z jednoduchého principu postupně stává poměrně náročná hlavolamová choreografie.

Za jednoduchou mechanikou se skrývá melancholický příběh o osamělosti, který hra vypráví úsporně, mezi jednotlivými levely, krátkými textovými pasážemi vypravěče. Pixelová grafika v tlumených barvách a klidná hudba dokreslují pocit izolace, aniž by hra kdy zvedla hlas nebo sáhla po patosu. Právě kontrast mezi chladnou logickou hádankou a citovým podtextem dělá z titulu jeden z typických příkladů takzvaných "art games" konce dekády. Vypravěčův hlas přitom nikdy nesklouzne k vysvětlování - spíš jen naznačuje, proč hlavní postava žije obklopená vlastními kopiemi, a nechává hráče, aby si zbytek domyslel sám.

Vznikla v roce 2009 ve studiu 2DArray a patřila do vlny nezávislých flashových her, které se šířily po portálech jako Kongregate nebo Newgrounds a ukazovaly, že prohlížečová hra může vyprávět stejně silně jako velkorozpočtový titul. Dodnes ji lze zdarma dohrát v prohlížeči za necelou hodinu, což z ní dělá ideální ukázku, jak minimalismus a nápad dokážou zastoupit rozpočet i délku. Díky originální mechanice a citlivému vyprávění si dodnes drží pověst titulu, který se nezapomíná ani roky po dohrání.

Proč hrát: Kdo chce v jednom posezení zažít chytrou klonovací hádanku s citovým přesahem, najde v krátké a zdarma dostupné hře přesně to.