Mortal Kombat II

Mortal Kombat II patřil k nejočekávanějším konverzím poloviny devadesátých let a na 32X dorazil ve verzi, která se snažila být co nejblíž hernímu automatu. Souboj jeden na jednoho staví na digitalizovaných hercích, na sadě speciálních útoků pro každého bojovníka a na proslulých závěrečných popravách, kterými se vítěz vypořádá s poraženým. Sestava postav se oproti prvnímu dílu rozrostla a přibyly i skryté postavy, na které se dá narazit po splnění zvláštních podmínek. Hratelnost je tvrdá a nekompromisní: bloky, podmety, skoky a znalost povelů rozhodují dřív, než se stihnete rozkoukat. Kdo chce v turnaji postoupit dál, musí se naučit nejen vlastní povely, ale hlavně číst, co dělá soupeř, protože počítač trestá každý zbytečný skok bez milosti.

Nástavba dala konverzi víc paměti i výkonu, což se projevuje především na velikosti a plynulosti postav, na detailech pozadí, jako jsou postavy v hledišti nebo kolébající se most, a na zvuku, který je bohatší než u verzí na starším hardwaru. Digitalizovaná grafika si drží svou typickou mírně přiškrcenou barevnost, jenže právě ta k sérii patří a spolu s temnými arénami a znělou hudbou vytváří atmosféru, kterou tehdy nikdo jiný neměl. Ovládání sedí na šestitlačítkovém ovladači podstatně lépe než na třítlačítkovém, takže výbava hráče hraje roli.

Dobově se hra hodnotila jako jedna z nejpovedenějších domácích verzí druhého dílu, i když srovnání s automatem nikdy nedopadlo úplně bez ztrát. Vliv série na žánr i na celou diskusi o násilí ve hrách je dobře známý a druhý díl je obvykle považován za vrchol její první éry. Dnes jde o titul, který se nejlépe hraje ve dvou — sám proti počítači narazíte na obtížnost, která nešetří ani zkušené. Pro majitele 32X to byl jeden z mála velkých licencovaných titulů, a už proto zůstává jednou z prvních věcí, které se na nástavbě zkoušejí.

Proč hrát: Nejlépe se hraje ve dvou, kde vynikne obtížnost, která nešetří ani zkušené, a pro majitele 32X zůstává jedním z prvních titulů, které na nástavbě stojí za vyzkoušení.