Disco Elysium

Disco Elysium je izometrické RPG, které téměř úplně vypustilo souboje a místo nich postavilo celou hru na rozhovorech, vyšetřování a na vnitřním světě hlavní postavy. Hráč se probouzí jako detektiv s totální ztrátou paměti v rozbitém hotelovém pokoji ve městě Revachol, jež se dosud nevzpamatovalo z prohrané revoluce a okupace. Na dvoře visí oběšený muž a někdo ten případ vyřešit musí. Během několika dnů hra sleduje nejen vyšetřování, ale i to, jak si detektiv skládá vlastní identitu a názory na svět kolem sebe.

Místo klasických dovedností má hra dvacet čtyři vnitřních hlasů, které jsou samostatnými postavami v dialogu. Logika nabízí závěry, Empatie čte cizí pocity, Elektrochemie nabádá k dalšímu panáku, Vnitřní říše si vymýšlí a Autorita nutí hráče bouchnout do stolu. Hází se kostkou, úspěch i neúspěch vedou dál a nezdar často otevře zajímavější cestu než výhra. K tomu patří systém myšlenkové skříně, kde hráč nechává v hlavě uzrát názory a přesvědčení, jež pak trvale mění jeho statistiky. Zdraví a psychika slouží jako životy, takže detektiv může zemřít i na špatně snesenou vzpomínku.

Vizuálně hra pracuje s malovanými lokacemi připomínajícími olejomalbu a s postavami stylizovanými do rozmazaných, skoro skicovitých tvarů. Běží hladce prakticky všude a text je jejím hlavním obsahem, takže počítače jsou pro ni přirozenou platformou. Hudba je tlumená, atmosférická a místy melancholická, s výrazným použitím kytar a dechů. Přijetí bylo mimořádně silné, hra získala řadu ocenění a byla vyzdvihována především za psaní, které je nezvykle literární a zároveň vtipné. Později vyšla rozšířená verze s plným dabingem. Dnes působí jako důkaz, že RPG nepotřebuje boj, aby mělo tah a napětí, a patří k nejsilnějším textům, jaké herní médium nabídlo.

Proč hrát: Pro důkaz, že RPG nepotřebuje boj, aby mělo tah a napětí – jeden z nejsilnějších a nejvtipnějších textů, jaké herní médium nabídlo.