Hexen: Beyond Heretic

Hexen: Beyond Heretic navázal na Heretic upraveným Doom enginem a přenesl hráče do temného fantasy světa rozděleného do rozsáhlých propojených hubů, mezi nimiž se dá volně cestovat tam a zpět, a to i v případě, že hráč danou oblast opustil kvůli nedostupné hádance. Na výběr jsou tři postavy – bojovník, klerik a mág, z nichž každá má vlastní sadu zbraní, styl boje i obtížnost, což hru dělá hratelnou opakovaně a dodává jí neobvyklou variabilitu na tehdejší poměry. Namísto lineárního postupu úrovní od začátku do konce musí hráč řešit propojené hádanky roztroušené napříč několika mapami, hledat páky, klíče a spouštěče vzdálené i několik úrovní od místa jejich použití, což bylo v porovnání s předchůdci mnohem komplexnější a vyžadovalo si zapisování poznámek.

Grafika stavěla na stejné technologii jako Doom a Heretic, ale level design šel do většího vertikálního rozvržení a atmosférou připomínal temné hrady, bažiny, ledové kaňony a nekropole. Hudba využívala MIDI skladby s temným, středověkým nádechem, které dobře doplňovaly ponurý tón hry a měnily se podle konkrétní oblasti. Na DOSových strojích běžela hra plynule i na méně výkonném hardwaru, protože stále vycházela z osvědčeného 2.5D enginu, takže si zachovala přístupnost i pro majitele slabších sestav. Zvukové efekty jako praskající led nebo dunění vzdálených bran dále umocňovaly pocit, že hráč prochází živým, provázaným světem, a ne jen sledem oddělených arén.

Hexen byl ceněný právě za odvahu odklonit se od přímočarého střílení směrem k propracovanějšímu designu úrovní a hádankám, což jej odlišovalo od většiny tehdejší FPS konkurence, i když část hráčů obtížnou orientaci mezi huby vnímala jako frustrující. Dodnes je považován za jeden z nejambicióznějších titulů postavených na Doom enginu a jeho hubový systém úrovní inspiroval pozdější hry v žánru akčních RPG.

Proč hrát: Pro hráče toužící po propracovanějším level designu a hádankách na Doom enginu, kteří unesou i občasnou frustraci z orientace mezi huby.