RoadBlasters

Pokud jste chtěli někomu v roce 1990 dokázat, že kapesní hra nemusí vypadat jako kapesní hra, stačilo mu strčit do ruky Lynx s RoadBlasters. „To přece nemůže běžet na handheldu" — přesně tuhle reakci tenhle titul sbíral.

Je to port arkády z roku 1987 a princip je krásně přímočarý: řítíte se po trati, střílíte ostatní vozidla i bojové helikoptéry, uhýbáte překážkám a snažíte se dojet co nejdál, než vám dojde palivo. Adrenalin nahání hlavně rychlost — trať se na vás valí v takovém tempu, že na rozmýšlení není čas a každá zatáčka i nepřítel testují vaše reflexy.

Nejvíc se ovšem mluvilo o technické stránce. RoadBlasters je často citován jako důkaz hardwarové převahy Lynxu: díky škálování a barvě působil pocit rychlosti a hloubky tak přesvědčivě, že hráči i tisk přirovnávali výsledek spíš k domácí konzoli Sega Genesis než ke kapesnímu stroji. Vidět tohle na podsvíceném displeji bylo na začátku devadesátek malé zjevení.

Studio Atari tím nejen rozšířilo knihovnu konzole o další arkádový pecku, ale hlavně dodalo majitelům munici do nekonečných debat o tom, čí handheld je technicky nejdál. A v tomhle směru RoadBlasters mluvil jasně.

Jako hra je to ryzí arkádová jízda — žádné složitosti, jen plyn na podlaze, prst na spoušti a snaha dojet dál než minule. Přesně ten typ titulu, který si zapnete na pět minut a vstanete od něj o půl hodiny později.

Proč hrát: Bleskově rychlá arkádová jízda se střílením, která naplno předvádí technickou sílu Lynxu — pocit, jako byste drželi domácí konzoli v dlani.