Blue Lightning

Když chcete jedinou hrou dokázat, co váš nový hardware umí, neukazujete tabulky — pustíte hráče do kokpitu stíhačky. Blue Lightning byl přesně takovou vizitkou Atari Lynxu: rychlá, hlučná a vizuálně sebevědomá rail střílečka, která měla u launche přesvědčit, že kapesní konzole umí zázraky.

Inspirace filmem Top Gun je nepřehlédnutelná. Letíte stíhačkou hluboko do obrazovky, sestřelujete vlny nepřátelských letadel, vyhýbáte se horám a navádíte střely na pozemní cíle. Jde o klasickou rail střílečku — trasu máte danou, vaším úkolem je přežít, mířit a načasovat úhybné manévry — ale tempo a podívaná z ní v roce 1989 dělaly malou senzaci.

Hvězdou je tu hardwarové škálování, kterým se Lynx pyšnil. Objekty se realisticky zvětšují, jak se k nim blížíte, takže nepřátelé i terén vyrůstají z hloubky obrazovky a vytvářejí pseudo-3D pocit rychlosti, jaký jiné handheldy té doby nedokázaly napodobit. Studio Epyx, autor konzole i jejích prvních her, tím chtělo divákům doslova vyrazit dech v každém obchodě.

Jako hratelnost je Blue Lightning spíš efektní jízdou než hlubokou výzvou — kdo zná žánr rail stříleček, ví, co čekat: naučit se trasu, vyhnout se nárazu, sestřelit, co letí proti vám. Ale právě jako technologické demo a launchový tahák odvedl svou práci dokonale a stal se jedním z titulů, které se s Lynxem nejčastěji spojují.

Dnes je to hlavně historicky zajímavý kousek — moment, kdy přenosná konzole poprvé předvedla efekt, který patřil spíš do herny než do dlaně.

Proč hrát: Efektní rail střílečka, která ukazuje sílu lynxového škálování a nabízí svižnou, filmově laděnou akci ve stylu Top Gun.