Arkanoid
Existují hry, které definovaly celý žánr, a pak je tu Arkanoid – titul, který starý dobrý Breakout od Atari nejen oprášil, ale povýšil na arkádový fenomén osmdesátých let. Když Taito v roce 1986 vypustilo Arkanoid do herních hal, nikdo netušil, jak hluboce se zaryje do paměti generace hráčů. Verze pro osmibitová Atari z roku 1987 přinesla tenhle zážitek až do obývacích pokojů a dokázala, že odrážení míčku může být návykovější než leckterá střílečka.
Princip je geniálně jednoduchý: ovládáš plošinku zvanou Vaus, odrážíš míček a kousek po kousku boříš barevnou zeď cihel nad sebou. Co ale Arkanoid posunulo do jiné ligy, byly power-upy padající z rozbitých bloků – rozšíření pálky, laserová střelba, zpomalení míčku, magnetické přichytávání nebo rozdělení míčku na tři. Najednou nešlo jen o reflexy, ale o taktiku: které kostky rozbít první, kdy riskovat a kdy hrát na jistotu. Tahle vrstva rozhodování proměnila prostou hříčku v nervy drásající závod o co nejvyšší skóre.
Na osmibitovém Atari hra těžila z citlivého ovládání. Zatímco joystick nabízel solidní zážitek, skutečné kouzlo se ukázalo s padlovým ovladačem (paddle), který dovoloval plynulý a přesný pohyb plošinky – přesně tak, jak to vývojáři zamýšleli v arkádové předloze. Plynulý scrolling barevných cihel a svižné tempo dělaly z téhle konverze jednu z těch, na které se dalo dívat i se na ně skutečně dívalo.
Kulturní stopa Arkanoidu je obrovská. Hra prakticky restartovala zájem o žánr block-breakerů a inspirovala desítky klonů a pokračování – přímým nástupcem byl Arkanoid: Revenge of Doh. Charakteristický nepřítel, plovoucí loď Doh na konci, a ikonický zvuk odrazu se staly součástí pop-kultury herních hal. Pro mnoho hráčů byla právě tahle hra prvním setkáním s konceptem power-upů jako takovým.
Díky širokému rozšíření na domácí počítače včetně osmibitových Atari se Arkanoid stal jedním z titulů, které definovaly, co znamená "jen ještě jedna hra". Je to dokonalá ukázka toho, jak vzít prostý nápad a vybrousit ho do posledního detailu.
Proč hrát: Protože je to esence arkádové návykovosti v nejčistší podobě – pár minut se snadno protáhne na hodinu honby za vyšším skóre.
Hra 34 z 124 pro Atari 800 / 8-bit
Tentýž titul jinde (1)
Arkádový originál od Taito běžel na výkonném hardwaru heren a nabízel plynulý pohyb, jasné barvy a přesné odrazy míčku, což se domácím osmibitům jen těžko dohánělo. Verze pro Commodore 64 patří dlouhodobě k nejlépe hodnoceným domácím převodům – hra si zachovala svižné tempo, barevné cihličky i výraznou hudbu díky čipu SID. Atari 800 nabízí hratelnost postavenou na stejném principu, ale s jednodušší grafikou a méně detaily, jak bylo u tehdejších osmibitových konverzí arkádových her obvyklé. Kdo chce dnes zažít Arkanoid v nejlepší domácí podobě, sáhne spíš po Commodoru 64, Atari verze je zajímavá hlavně jako historická kuriozita.
