Hitman

Hitman: Codename 47 z roku 2000 od dánského studia IO Interactive odstartoval sérii o klonovaném nájemném vrahovi Agentu 47, plešatém muži s čárovým kódem na zátylku, který proniká do rozsáhlých sandboxových úrovní, aby tam nenápadně odstranil vytipovaný cíl. Základem hratelnosti se od začátku staly převleky a takzvaný sociální stealth - nepřátelé si vás nevšímají, dokud se chováte podle role, kterou hrajete - spolu s tichými zabijáckými nástroji jako struna na škrcení nebo dvojice pistolí Silverballer. Hitman 2: Silent Assassin z roku 2002 tyto mechanismy vybrousil a řadu z nich, včetně hodnocení hráče podle nenápadnosti, ustálil jako standard série. Agent 47 byl stvořen tajným programem jako geneticky vylepšený nájemný vrah, což se stalo jedním z ústředních témat vyprávění celé série.

Hitman: Contracts z roku 2004 přepracoval několik misí z prvního dílu do temnější, více noirové podoby, zatímco Hitman: Blood Money z roku 2006 bývá označován za vrchol klasické éry série - zavedl důraz na vraždy vyhlížející jako nehody, systém pověsti rostoucí podle stop zanechaných na místě činu i propracovanější přehled cíle mise. Po Blood Money přišla dlouhá odmlka a série se v roce 2012 vrátila s Hitman: Absolution, který se odklonil k lineárnějšímu, filmovějšímu vyprávění a mechanice instinktu usnadňující odhalování nepřátel, což u části fanoušků vyvolalo rozporuplné přijetí. Hitman: Absolution navíc doprovázel propagační trailer zobrazující útok na skupinu jeptišek, který vyvolal ostrou kritiku za zobrazení násilí na ženách a stal se jedním z nejdiskutovanějších marketingových kroků v historii série.

Zásadní obrat přišel s restartem série, který IO Interactive vydávalo epizodicky od roku 2016 pod prostým názvem Hitman poté, co se studio osamostatnilo od vydavatele Square Enix. Rozlehlé, hemžící se úrovně jako Paříž, Sapienza nebo Marrákeš, živé prvky jako časově omezené Elusive Targets a návrat důrazu na svobodu v plnění úkolů byly přijaty jako návrat ke kořenům série. Hitman 2 z roku 2018 a Hitman 3 z roku 2021 pokračovaly ve stejném duchu a společně s prvním dílem vytvořily takzvanou trilogii World of Assassination, kterou Hitman 3 spojil do jediného balíčku se všemi lokacemi a přidal i podporu virtuální reality. Hitman z roku 2016 zahrnoval i misi zasazenou do soukromé nemocnice na japonském ostrově Hokkaidó, zatímco Hitman 2 přidal soutěžní režim Ghost Mode pro dva hráče, v němž oba nezávisle plní stejnou zakázku a snaží se ji zvládnout rychleji než soupeř.

Vedle hlavní řady vznikly i mobilní odbočky - hádankovitá Hitman GO převedla princip nájemné vraždy do tahové strategie na malých diorámách a Hitman: Sniper nabídl odstřelovačská střetnutí ovládaná dotykem, oba tituly rozšířily značku mimo klasické konzole a PC. IO Interactive po dokončení trilogie World of Assassination přidalo do hry živý režim Freelancer s procedurálně generovanými zakázkami a značka Hitman se dnes drží jako jedna z mála stealth sérií, které přežily přechod od klasického herního designu k modelu služby, aniž by opustila svůj základní princip: jednu velkou úroveň, jeden cíl a desítky způsobů, jak úkol splnit. Sérii od počátku zaštiťovala fiktivní organizace ICA (International Contract Agency), jejímž jménem Agent 47 zakázky přijímá, a právě napětí mezi loajalitou k agentuře a osobními vazbami hlavního hrdiny se táhne napříč všemi díly.