Descent

Descent z roku 1995 od studia Parallax Software patří mezi průkopníky plně trojrozměrné akce v uzavřených prostorách – hráč prolétá bludištěm důlních tunelů libovolně natočeným strojem PTMC, bez pevného „nahoře" a „dole", což byl v době rovinných stříleček jako Doom naprosto nový a pro řadu hráčů zpočátku dezorientující zážitek. Ovládání šesti stupňů volnosti, souboje s roboty ovládanými umělou inteligencí a nutnost orientovat se ve stále složitějších bludištích těžebních šachet se staly poznávacím znamením celé série.

Pokračování Descent II (1996) rozšířilo arzenál zbraní, přidalo nové typy nepřátel i propracovanější prostředí a udrželo tempo i nároky na prostorovou orientaci, díky nimž se série stala oblíbenou zejména mezi hráči, kteří ocenili i nezvyklou podporu tehdejších headsetů jako VFX1, tedy jeden z prvních pokusů o virtuální realitu ve hrách. Přenos na PlayStation přiblížil hru i konzolovému publiku, byť ovládání v 3D bez gravitace zůstávalo na gamepadu náročnější než na klávesnici a myši. Následující díly a rozšíření pak arzenál i soubojový systém dále rozvíjely, aniž by se série vzdálila od svého základního principu letu v libovolném směru.

Descent nikdy nedosáhl masového mainstreamového ohlasu jako pozemské střílečky, ale mezi příznivci žánru si vydobyl pověst jedné z nejnáročnějších a nejosobitějších akcí devadesátých let; jeho princip pohybu v šesti osách volnosti zůstal dlouho bez skutečného nástupce a dodnes se k němu hlásí menší okruh her inspirovaných takzvaným „six degrees of freedom" designem.