Nintendo · 2012Herní konzole
Nintendo Wii U
Historie & kontext
Nintendo Wii U dorazilo na trh na podzim roku 2012 s úkolem, který byl od začátku téměř neřešitelný: navázat na Wii, jednu z nejprodávanějších konzolí vůbec. Nintendo si tehdy uvědomovalo, že kouzlo mávání ovladačem už vyprchalo, a přišlo s nápadem, který zněl na papíře skvěle — GamePad, veliký ovladač s vlastní dotykovou obrazovkou fungující jako druhá obrazovka k televizi. Mapa, inventář nebo tahy skryté před spoluhráči se přesunuly do dlaní, a když někdo v obýváku potřeboval televizi, hra pokračovala dál jen na GamePadu v režimu off-TV play. Zároveň šlo o vůbec první HD konzoli Nintenda.
Jenže Wii U se stalo učebnicovým příkladem toho, jak se dá dobrý nápad prodat špatně. Matoucí název naznačoval spíš příslušenství k Wii než novou konzoli a reklamy se soustředily na GamePad natolik, že řada zákazníků vůbec nepochopila, že jde o jiný stroj. Výsledkem byl komerční neúspěch: prodalo se jen zhruba 13,5 milionu kusů. Vydavatelé třetích stran po vlažném startu rychle odešli jinam a v roce 2013 navíc dorazily PlayStation 4 a Xbox One, proti nimž Wii U výkonově neobstálo.
Ironií osudu je, že samotná knihovna patří k nejlepším, jaké kdy Nintendo za jednu generaci vydalo. Právě tady poprvé vyšly Mario Kart 8, Splatoon i The Legend of Zelda: Breath of the Wild — hry, které se obřími hity staly teprve v přepracovaných verzích na Switchi. Wii U tak dnes působí jako nedoceněná laboratoř, ze které vyrostl úspěch následující konzole.
Technika: grafika a zvuk
Srdcem konzole je tříjádrový procesor IBM Espresso postavený na architektuře PowerPC, přímý potomek čipů Broadway z Wii a Gekko z GameCube. Tahle rodinná linie zajistila hladkou zpětnou kompatibilitu, ale zároveň znamenala, že Wii U vstupovalo do HD éry s konzervativním a nepříliš rychlým CPU. Grafiku obstarává čip AMD Latte vycházející z architektury Radeon, doplněný o rychlou eDRAM paměť přímo na pouzdře.
Konzole nese 2 GB paměti DDR3, z nichž ale jen polovina patří hrám — druhý gigabajt je vyhrazený systému, aby na pozadí mohl běžet multitasking, prohlížeč a sociální funkce. Obraz jde ven přes HDMI až v rozlišení 1080p, byť většina her cílila spíš na 720p se stabilním snímkováním. Hardware se tak pohyboval zhruba na úrovni PlayStation 3 a Xboxu 360, jen s modernější grafickou architekturou a výrazně nižší spotřebou. Nintendovská studia z něj přesto vymáčkla vizuálně nádherné hry — Super Mario 3D World, Donkey Kong Country: Tropical Freeze nebo Bayonetta 2 patří k nejčistěji vypadajícím titulům své doby.
Propojeni a periferie
GamePad je bez debat hvězdou systému. Kromě dotykové obrazovky nese analogové páčky, pohybové senzory, kameru, mikrofon a NFC čtečku, na které v roce 2014 odstartovaly figurky amiibo. Obraz se do něj streamuje bezdrátově z konzole, takže dosah je omezený zhruba na jednu místnost — GamePad není samostatný handheld, ale prodloužená ruka konzole.
Wii U je zpětně kompatibilní s Wii: v takzvaném Wii režimu spustí prakticky celou původní knihovnu a využije i staré příslušenství, tedy Wii Remote, Nunchuk i Balance Board. Pro klasické hraní u televize existoval pohodlný Wii U Pro Controller. Online část zajišťovala síť Nintendo Network a s ní sociální Miiverse, kde hráči kreslili vzkazy a nechávali je přímo v cizích hrách. Obchod eShop nabízel i Virtual Console, poprvé včetně her z Game Boy Advance a Nintendo DS.
Modely a revize
Hardwarových variant je málo a liší se kapacitou. Základní Basic model byl bílý s 8 GB vestavěné paměti, dražší Deluxe (v Evropě Premium) černý s 32 GB a stojánkem. Protože ani 32 GB na moderní hry nestačí, konzole umí připojit externí USB disk a čte SD karty. Nintendo vydalo řadu sběratelských balení — mimo jiné edice kolem The Wind Waker HD, Mario Kart 8 nebo Splatoonu. Zásadní revize nikdy nepřišla; výroba skončila v roce 2017, jen pár týdnů před uvedením Switche. Wii U je také poslední regionálně zamčenou domácí konzolí Nintenda.
Klony a varianty
Klony v pravém slova smyslu neexistují — architektura byla uzavřená a komerčně natolik neatraktivní, že se nikomu nevyplatilo ji napodobovat. Zato je mimořádně živá homebrew scéna. Komunita postupně přišla s postupy jako Haxchi, později Tiramisu a Aroma, které konzoli otevřou vlastním aplikacím a emulátorům. Odemknout se dá i vestavěný Wii režim (vWii), takže z Wii U vznikne velmi schopná emulační mašina pro starší Nintendo systémy.
Dnesni scena
Na PC je jasnou volbou emulátor Cemu, který dozrál do pozoruhodné kvality — řada her na něm běží ve vyšším rozlišení a plynuleji než na původním hardwaru a legendární je zejména zvládnutí Breath of the Wild. Cemu je ovšem výkonově náročný a míří na klasické x86 počítače, takže ho rozjedete i pod Batocerou na běžném PC, ale levné ARM handheldy typu Anbernic nebo R36S na Wii U nestačí ani náhodou. eShop byl uzavřen v roce 2023, takže digitální nákupy už nejsou možné a hry se shánějí na discích z druhé ruky.
Na burzách i inzerátech je Wii U pořád levné a přitom nabízí desítky výborných her, z nichž část se jinam nikdy nedostala — třeba Xenoblade Chronicles X nebo hříčky s GamePadem v Nintendo Land. Slabinou bývá samotný GamePad: baterie po letech slábnou a náhradní kus se shání hůř než celá konzole. Přesto z Wii U roste ceněný sběratelský kus — konzole, kterou svět minul, ačkoli si zasloužila mnohem víc.
Hry na platformě (87)
Shovel Knight
Vzkříšení osmibitové éry bez laciné nostalgie; každý boss má vlastní úroveň i skladbu.
Metroid Prime Trilogy
Skvělá souborka celé trilogie o Samus Aran; průzkum a hádanky nad čistou akcí.
Nano Assault Neo
Vizuálně nadupaný twin-stick shmup v mikrosvětě buněk od studia Shin'en Multimedia.
Žádná hra v tomto žánru.