Bayonetta

Bayonetta představila titulní čarodějku s nadpřirozenými schopnostmi bojující proti andělským silám nebes v honosném, přemrštěném stylu, který se stal poznávacím znamením designéra Hidekiho Kamiyi, tvůrce Devil May Cry. Hra od studia PlatinumGames staví na extrémně plynulém a hloubkovém soubojovém systému kombinujícím pěstní útoky, kopy a čtveřici pistolí připevněných k rukám i nohám, zatímco vlasy Bayonetty, sloužící zároveň jako oděv, se při aktivaci speciálních útoků proměňují v obří démonická monstra.

Klíčovým prvkem byl systém Witch Time, zpomalující čas při dokonale načasovaném úhybu, což odměňovalo precizní hru a umožnilo řetězit dlouhá, vizuálně velkolepá komba. Hra tak trestá defenzivní zdrženlivost a naopak vyplácí odvahu držet útok co nejdéle a uhnout na poslední zlomek vteřiny. K tomu se přidává široká paleta odemykatelných zbraní, které lze přiřadit zvlášť na ruce a zvlášť na nohy a vytvářet si tak vlastní kombinace stylu, a hodnocení každého souboje medailí, jež žene ambiciózní hráče k opakování celých kapitol. Bosové v podobě obřích andělských entit patřili k nejambicióznějším a nejnáročnějším soubojům generace. Kamerový styl a přestřihy v akci zdůrazňovaly filmovost a přehnanou stylizaci, zatímco humor a sebeironie hlavní hrdinky odlehčovaly jinak temnou mytologickou tematiku.

Grafické zpracování s rychlými, plynulými animacemi patřilo k technickým vrcholům žánru na Xboxu 360 a plynulost obrazu byla pro pocit z boje stejně důležitá jako samotné mechaniky – verze pro konkurenční konzoli, na které se právě tohle nepovedlo, se stala odstrašujícím příkladem nepovedeného portu. Vlastní kapitolou je hudba, hravě přezpívané jazzové a popové motivy, které se do andělské apokalypsy hodí naprosto nečekaně. Kritika ocenila hloubku bojového systému a srovnávala hru s nejlepšími díly žánru character action. Bayonetta se stala kultovní klasikou a základem úspěšné série, jež je dodnes považována za jeden z vrcholů akčního žánru třetí osoby.

Proč hrát: Pro hloubku bojového systému, plynulou animaci a nečekaně chytlavé jazzové a popové aranže andělské apokalypsy, které z ní udělaly jeden z vrcholů akčního žánru třetí osoby.