Paper Mario: Color Splash

Paper Mario: Color Splash přenesl papírovou sérii na Wii U a zopakoval směr, který nastartoval už Sticker Star – tedy odklon od klasických RPG mechanik s vlastními statistikami směrem k akčně laděným tahovým soubojům založeným na sbírání karet. Mario tentokrát cestuje po ostrově Prism Island, ze kterého zlý Bowser vysál veškerou barvu, a pomocí kouzelného štětce Paint Star musí svět postupně obarvovat zpět.

Souboje probíhají tak, že hráč do ruky vybírá kartu se zbraní nebo předmětem, kterou před použitím ještě obarví barvou nasbíranou ve světě – čím sytější barva, tím silnější úder. Mimo souboje hra nabízí spoustu environmentálních hádanek, kdy je potřeba najít správný předmět, přeměnit ho na kartu a použít ho na správném místě, což hru přibližuje spíše logické adventuře než tradičnímu RPG. Humor zůstává na výborné úrovni – dialogy jsou plné slovních hříček a osobité NPC postavy z papíru reagují na hráčovo počínání komickými animacemi, přičemž mnohé postranní postavy mají vlastní krátké gagy vázané na to, jak moc jim hráč pomůže obarvit okolí.

Vizuálně hra těží z papírové estetiky naplno, prostředí vypadá jako ručně vystřihané diorama, jednotlivé objekty se dají odloupnout a znovu nalepit a Wii U zvládá renderovat detailní, barevně sytá prostředí bez problémů, včetně efektního přechodu z vybledlé šedi do plné barevnosti po vyřešení oblasti. Hudba je veselá a odlehčená, typická pro sérii, a mění se podle toho, kolik barvy se do daného místa již vrátilo. Dobové přijetí bylo rozporuplné – řada dlouholetých fanoušků postrádala návrat k systému spojenců a zkušeností ze starších dílů, zatímco jiní ocenili nápaditost hádanek a humor. Dnes je hra vnímána jako zajímavý, i když kontroverzní experiment v rámci série, který ukazuje, jak dlouho Nintendo hledalo správnou rovnováhu mezi adventurou a RPG uvnitř značky Paper Mario.

Proč hrát: Kvůli nápaditým hádankám, humoru a papírové estetice s efektním přechodem z šedi do barev jde o zajímavou, byť kontroverzní kapitolu série pro hráče, kterým nevadí absence tradičního systému spojenců.