Mario's Tennis

Mario's Tennis byla v Severní Americe hra přikládaná rovnou ke konzoli, takže pro drtivou většinu majitelů Virtual Boye šlo o úplně první setkání s červeným stereoskopickým displejem. Nintendo zvolilo chytře: tenis je sport, u kterého hráč neustále odhaduje vzdálenost letícího míčku, a přesně v tom měl nový hardware slibovat převahu nad plochou obrazovkou. Pohled je vedený zezadu za postavou, kurt se rozbíhá do dálky a míček se opravdu jeví jako objekt letící prostorem, ne jako sprite měnící velikost. Už po několika výměnách člověk přestane efekt vnímat jako trik a začne ho používat, což je nejlepší vysvědčení, jaké mohla ukázková hra dostat.

Herně jde o přímočarý arkádový tenis bez zbytečných nadstaveb. Vybíráte si z galerie známých tváří z Mariova světa, přičemž každá postava má jinak vyváženou rychlost pohybu a sílu úderu, takže mezi hbitými a silovými hráči je citelný rozdíl. K dispozici jsou dvouhra i čtyřhra a turnajový režim, který postupně přitvrzuje umělou inteligenci soupeře. Ovládání stojí na jednoduché dvojici úderů, časování a hlavně na správném postavení, protože soupeři bezchybně trestají krátké míčky. Ozvučení je úporně strohé, o to víc vyniknou názvuky postav a zvuk odpalu, který drží rytmus celé výměny.

Dobové recenze hru chválily jako nejčistší demonstraci toho, co Virtual Boy umí, zároveň ale upozorňovaly, že jde o titul na jedno odpoledne, který sám o sobě nikoho k nákupu konzole nepřesvědčí. To se ukázalo jako přesná předpověď. Dnes je Mario's Tennis zajímavý především jako historický doklad: je to první tenis se značkou Mario, tedy vzdálený předchůdce pozdější řady Mario Tennis, a zároveň ukázka, že samotný stereoskopický obraz opravdu funguje. Zahrát si několik setů je pořád příjemné, jen se u toho nedá strávit víc než čtvrthodina v kuse, což mimochodem samo Nintendo v manuálu doporučovalo.

Proč hrát: Coby historicky první tenis se značkou Mario a ukázka fungující stereoskopie potěší na pár příjemných setů, i když na víc než čtvrthodinu v kuse není stavěný.