Mortal Kombat II

Když se Mortal Kombat II v roce 1994 stěhoval z heren na domácí konzole, panovalo velké napětí. Předchozí díl totiž na Super Nintendu utrpěl potupnou cenzuru, krev se proměnila v pot a hra prodejně podlehla krvavé verzi na Mega Drive. U dvojky se ale karta obrátila a Nintendo se poučilo z chyby, která ho stála pověst i tržby.

Verze Mortal Kombat II pro Super Nintendo už totiž obsahovala krev. Po vlně kritiky a po vzniku ratingového systému ESRB Nintendo uvolnilo svou přísnou politiku a povolilo vydat hru v podobě věrné arkádovému originálu. Hráči tak konečně dostali na výkonné konzoli necenzurovaný zážitek se stříkající krví i kompletními fatalitami, což byl oproti trapasu s jedničkou obrovský skok a satisfakce.

A právě technický výkon Super Nintenda zde zazářil. Konverze patřila k tomu nejvěrnějšímu, co domácí systémy nabízely. Velké digitalizované sprity, bohaté barvy a slušně zachovaný zvuk dělaly z této kazety jednu z technicky nejpůsobivějších bojovek na konzoli. Hra věrně přenesla rozšířené obsazení, nové fatality, Babality i Friendships a všechna ta tajemství, kvůli kterým se dvojka tolik milovala.

Vývojově konverzi zaštiťovala Acclaim a celá situace dokonale ilustruje, jak rychle se trh proměnil. Během jediného roku se z cenzury, která hru komerčně potopila, stala minulost a krev se stala standardem, byť nově opatřeným ratingovou nálepkou. Mortal Kombat II na SNES tak symbolizuje vítězství hráčské poptávky a začátek éry, kdy dospělejší obsah dostal na konzolích legitimní místo.

Kulturně šlo o jeden z definujících zážitků pozdní éry Super Nintenda. Souboje na gauči proti kamarádovi, objevování skrytých bojovníků a předvádění fatalit patřily k vrcholům konzolového hraní poloviny devadesátých let. Kazeta se stala jedním z must-have titulů a dnes je oblíbeným kouskem mezi sběrateli.

Ve srovnání s konkurenční verzí pro Mega Drive měla tentokrát navrch právě SNES. Výkonnější grafický hardware Super Nintenda nabídl bohatší barevnou paletu a čistší digitalizované sprity, takže postavy i kulisy působily detailněji a celkově věrněji arkádovému originálu. Zatímco u prvního dílu rozhodla o vítězi cenzura, u dvojky, kde už krev tekla na obou platformách, rozhodovala čistá technická kvalita, a v té si SNES vedlo lépe. Pro hráče to byl obrat o sto osmdesát stupňů oproti situaci z předchozího roku.

Ve srovnání s první cenzurovanou verzí představuje SNES Mortal Kombat II nápravu křivdy. Je to důkaz, že hráči nakonec dostali, co chtěli, a že i konzervativní Nintendo muselo ustoupit realitě trhu a měnícím se očekáváním publika, které dospívalo společně se svým oblíbeným médiem.

Proč hrát: Věrná, tentokrát už necenzurovaná konverze skvělé dvojky, technicky působivá a s krví i fatalitami tak, jak měly vždy být.