Darius Gaiden je saturnovský přístav arkádového hitu Taito z poloviny devadesátých let a další pokračování dlouhé série o boji s obřími mechanickými rybami, kterou hráči znají už z osmdesátkových arkádových automatů. Hráč pilotuje stíhačku Silver Hawk a prodírá se větvenou strukturou úrovní – po každém levelu si vybírá jednu ze dvou cest dál, což dává hře solidní znovuhratelnost a pocit, že žádné dvě hraní nevypadají úplně stejně, zvlášť když se cesty sbíhají k odlišným finálním soubojům. Typickým rysem série jsou právě ony obří bossové ve tvaru mořských živočichů, kteří zabírají téměř celou obrazovku a vyžadují zapamatování si vzorců útoku i slabých míst, než je hráč dokáže postupně rozebrat na kusy. Vedle hlavní zbraně lze sbírat vylepšení pro boční a zadní palbu i speciální bomby, což dovoluje přizpůsobit loď různým stylům hraní.
Saturnovský port se od arkádové předlohy odchyluje jen v drobnostech a technicky patří mezi vydařenější konverze žánru na této platformě – barevná paleta je bohatá, sprity velké a plynulost akce zůstává vysoká i ve chvílích, kdy je obrazovka plná nepřátelské palby a několika vrstev paralaxního pozadí. Zvukovou stránku táhne elektronický soundtrack s výraznými, téměř tanečními motivy, který dodnes patří k oblíbeným ukázkám herní hudby devadesátých let a pravidelně se objevuje na fanouškovských remixových albech. V Japonsku, kde hra vyšla, byla přijata jako důstojné pokračování ceněné arkádové řady, a díky větvené struktuře a nápaditým bossům si drží respekt i mezi hráči, kteří žánr shmupů sledují dodnes. Jde o titul, který i po letech funguje jako ukázka toho, jak udělat lineární střílečku zábavnou díky promyšlenému designu soubojů, nikoli jen záplavou nepřátel na obrazovce, a jeho hudba i dnes patří k tomu nejpamátnějšímu, co žánr v devadesátých letech nabídl.
Proč hrát: Kvůli věrné arkádové konverzi s bohatou paletou barev, elektronickým soundtrackem a větvenou strukturou plnou nápaditých bossů, která potěší i hráče znavené lineárními shmupy.
Hra 75 z 90 pro SEGA Saturn
