Suikoden IV

Suikoden IV z roku 2004 je JRPG od Konami, chronologicky nejstarší díl v příběhové linii série, odehrávající se generace před původním Suikodenem na řetězci ostrovů daleko od velkých pevninských království. Hráč v roli mladého strážce ostrovního království postupně buduje odboj proti nadvládě Kooluk Empire a snaží se dostát tradici série – shromáždit 108 Hvězd osudu, ikonických rekrutovatelných postav rozesetých po celém herním světě.

Novinkou je důraz na námořní bitvy a cestování mezi ostrovy pomocí vlastní lodi, kterou hráč postupně vylepšuje a používá i v samostatných taktických soubojích na moři proti nepřátelským flotilám a pirátům. Pozemní souboje zůstávají věrné tahovému systému série s partou až šesti postav a možností nasazovat runy s magickými schopnostmi podle preferovaného stylu hraní a role dané postavy. Vizuálně hra navázala na styl trojky, ale kvůli rozsáhlému, ostrovnímu prostředí byly jednotlivé oblasti k prozkoumání menší a členové party se rekrutovali citelně pomaleji než ve starších dílech.

Suikoden IV bývá mezi fanoušky série často označován za slabší díl kvůli pomalejšímu tempu, menším dungeonům a méně propracovanému příběhu ve srovnání s velmi ceněnou trojkou. I přesto zůstává důležitým dílem pro pochopení celkové mytologie série a její chronologie a pro věrné fanoušky Suikodenu je povinnou položkou, byť s vědomím, že jde spíš o přechodný díl než vrchol celé dlouhé série. Hudba série si i zde zachovává charakteristický, melancholický tón, který doprovází budování odboje i osobní příběhy jednotlivých rekrutovaných postav ze 108 Hvězd osudu. Sbírání a stavba vlastní pevnosti, kam se postupně stěhují rekrutovaní spojenci, zůstává i zde jedním z nejpříjemnějších dlouhodobých cílů celé hry. Přestože se hra nedočkala tak vřelého přijetí jako předchozí díly, atmosféra osamělých ostrovních přístavů a pocit budování odboje z ničeho zůstává jedním z jejích silných momentů.

Proč hrát: Pro věrné fanoušky série téměř povinná položka kvůli propojení s celkovou mytologií Suikodenu, i když pomalejší tempo a menší dungeony z něj dělají spíš přechodný než vrcholný díl.