Gauntlet: Seven Sorrows

Gauntlet: Seven Sorrows opouští čistě arkádový koncept svých předchůdců a staví se blíž k akčnímu RPG s výraznějším příběhem o sedmi hříších, které je potřeba očistit. Namísto čtveřice ikonických archetypů z předchozích dílů nabízí nové postavy s vlastním pozadím, hlasovým hraním a rozvětvenější motivací, proč se vůbec do bludišť s příšerami pouštět, a přestřihové scény mezi misemi dávají celému tažení jasnější dějový oblouk, než jaký kdy měly arkádové díly. Základ hratelnosti, tedy tahanice s hordami nepřátel, sbírání zlata a jídla a postupné vylepšování postavy, ale zůstává rozpoznatelně gauntletovské a fanoušek předchozích dílů se v ovládání zorientuje okamžitě.

Na PS2 se navíc hra vůbec poprvé v sérii zaměřuje na domácí konzoli jako primární platformu bez arkádového automatu v pozadí, což se projevuje na tempu: pryč je tlak ubývajícího času vynucující platbu mincí, misi je možné hrát klidněji a s větším důrazem na průzkum jednotlivých úrovní a hledání skrytých pokladů. Úrovně jsou rozlehlejší a méně opakující se než v arkádových předchůdcích, protože už nemusí být navržené tak, aby se daly cyklicky projíždět donekonečna kvůli výdělku z mincí. Kooperace až čtyř hráčů zůstává zachovaná, byť už jen přes rozdělenou obrazovku nebo více ovladačů u jedné konzole, ne v hale plné cizích hráčů u sousedních automatů. Hlasové nahrávky postav a průběžné dialogy během misí dodávají tažení atmosféru, kterou strohé arkádové díly nikdy nepotřebovaly, protože jejich cílem bylo hráče hlavně zaměstnat mezi jednotlivými platbami, zatímco Seven Sorrows chce vyprávět uzavřený příběh s jasným koncem.

Proč hrát: Kdo zná Gauntlet jen jako mincemi hnaný arkádový mlýnek, najde v Seven Sorrows pomalejší a příběhovější variantu téhož konceptu, ušitou na míru domácímu hraní na PS2 a delšímu posezení u jedné televize.