Rogue Legacy

Rogue Legacy postavil celý svůj koncept na jednoduché myšlence: když hrdina zemře, hru nepřebírá on sám, ale jeho potomek. Před každou výpravou si hráč vybírá z několika dědiců, kteří se liší povoláním, schopnostmi a hlavně vrozenými zvláštnostmi. Jeden trpí barvoslepostí a celý zámek se mu zobrazí černobíle, jiný je obr a sotva se vejde do chodby, další má obrácené ovládání nebo trpí nadměrnou plynatostí, což je čistě kosmetický vtip. Tahle drobnost dodává každému pokusu vlastní osobnost a udržuje smysl pro humor i po desítkách proher.

Zámek se pokaždé generuje znovu ze čtyř provázaných oblastí a hráč v něm bojuje, skáče, uhýbá projektilům a hledá poklady. Vydělané zlato se ale nepřenáší, po návratu ho celé spolkne stavba rodinného sídla, kde se odemykají nová povolání, kouzla, kovářské a runové vylepšení a trvalé zvýšení statistik. Postup je tak dvojí: zlepšuje se rod jako celek a zároveň hráčova vlastní schopnost číst nepřátele a načasovat útok. Souboje jsou rychlé a vyžadují disciplínu, protože i slabší nepřítel dokáže potrestat nepozornost.

Pixelová grafika je čistá a barevná, hudba střídá hrdinské motivy s napjatějšími skladbami v pozdějších oblastech a dodává výpravám patřičný švih. Vydání pro Vitu bylo součástí společného nákupu s dalšími konzolemi Sony a přenosný formát hře prospívá, protože jedna výprava trvá krátce a mezi nimi se dá kdykoli přestat. Kritika titul přijala velmi dobře a Rogue Legacy je dnes považován za jednu z her, které pomohly rozšířit roguelite principy mimo úzký okruh nadšenců. Kombinace trvalého postupu a náhodných výprav se stala vzorem pro celou řadu následovníků a stále funguje mimořádně dobře. Po dohrání navíc čeká režim novohry s tvrdšími nepřáteli, takže se ke hře dá vracet ještě dlouho poté, co padne poslední z původních strážců zámku.

Proč hrát: Pro fanoušky roguelite principů – kombinace trvalého postupu a náhodných výprav se stala vzorem pro celou generaci následovníků a funguje mimořádně dobře i dnes.