Fez

Fez stojí na jediném nápadu, který ale mění všechno: svět vypadá jako dvourozměrná pixelová plošinovka, ve skutečnosti je ale trojrozměrný a hráč s ním může otáčet o devadesát stupňů. Plošiny, které se zdály být na míle daleko, se po otočení pohledu ocitnou vedle sebe, propast zmizí a cesta vede tam, kde předtím nebylo nic. Hrdina Gomez dostane kouzelnou čepici, jež mu tuhle schopnost dá, a vydá se sbírat úlomky rozbité kostky, které drží jeho svět pohromadě.

Samotné skákání je klidné a odpouštivé, hra nikoho netrestá za pád a nepřátelé prakticky neexistují. Skutečná náplň je jinde: v pozorování, mapování a rozluštění toho, co všechno se ve světě skrývá. Vedle běžných sběratelských úkolů čeká celá vrstva hádanek postavených na vlastní abecedě, číselné soustavě, ukrytých vzorech a signálech, které hra nikde nevysvětluje. Kdo chce dojít až úplně na konec, musí si opravdu psát poznámky na papír. Tahle druhá polovina Fezu je dodnes citovaná jako jeden z nejambicióznějších pokusů udělat z celého publika jednu velkou luštitelskou komunitu.

Vizuál kombinuje nostalgický pixel art s prostorovými efekty a hlavně s postupným zvětšováním měřítka, které dokáže překvapit i po hodinách hraní. Zvuková stránka je jedním z nejsilnějších prvků, ambientní elektronika se ozvěnami a jemnými melodiemi vytváří snovou, mírně melancholickou náladu, jaká se v plošinovkách běžně nevyskytuje. Vydání pro konzole Sony přišlo se sdíleným nákupem napříč platformami, takže se dala hra přenést na Vitu, kde jí menší displej a možnost kdykoli přerušit hraní svědčí. Kritika Fez přijala velmi dobře a dodnes se o něm mluví jako o jednom z titulů, které v první polovině minulé dekády definovaly, co může nezávislá hra znamenat. Kolem jeho vzniku i kolem samotného autora navíc vyrostlo tolik diskusí, že se Fez stal součástí širšího vyprávění o tom, jak se v té době malé týmy prosazovaly. Sama hra ale obstojí i bez toho a její hlavní trik dodnes nikdo nezopakoval lépe.

Proč hrát: Pro hráče otevřené snové, mírně melancholické atmosféře – ambientní hudba a postupné zvětšování prostoru dokážou překvapit i po hodinách hraní.