Dungeon Keeper 2

Dungeon Keeper 2 dotáhl do dokonalosti nápad, se kterým první díl přišel: hrajete za zloducha, stavíte podzemní doupě a bráníte ho před otravnými hrdiny, kteří vám lezou do sklepa krást poklady. Bullfrog přesunul celou hru do plného 3D, což tehdy nebylo samozřejmé, a hlavně tím umožnil věc, kvůli které si ji lidé pamatují dodnes — kdykoli se můžete vtělit do vlastního přisluhovače a projít si to doupě jeho očima, z první osoby, s celou tou vlhkou tmou a ozvěnou kroků.

Správcovská část je pořád jádrem hry. Kopete chodby, vyzdíváte místnosti, lákáte netvory na jídlo a zlato, dohlížíte na to, aby se čerti nepohádali s temnými elfy, a když se někdo fláká, plácnete ho svojí obří rukou. Každý typ místnosti přitahuje jiné nájemníky a špatně poskládané doupě se rozpadne zevnitř dřív, než k němu dorazí první rytíř. Vedle toho běží regulérní válka: proti vám stojí buď hrdinové z povrchu, nebo jiný pán podzemí, a boj se vede o území, které je potřeba nejdřív vykopat.

Co ale hru vyneslo nad ostatní strategie, je tón. Vypravěč komentuje vaše počínání s tak lenivým sarkasmem, že se vyplatí prohrávat jen kvůli hláškám, a celá hra si dělá legraci z fantasy klišé, aniž by přestala fungovat jako strategie. Bullfrog ji vydal jen rok předtím, než ho EA rozpustilo, takže je to zároveň jedna z posledních věcí, které tohle studio stihlo.

Proč hrát: Podzemní budovatelská strategie, kterou nikdo pořádně nezopakoval — a vtělení do vlastního netvora z ní dělá zážitek, na jaký si z roku 1999 vzpomene málokterá hra.