Track & Field
Rozmlácená tlačítka, bolavé prsty a soused, který tvrdí, že tentokrát to dáte vy. Track & Field je definicí hry, u které se nepotí jen pixeloví atleti na obrazovce, ale i vy u ovladače. Konami přivedlo svůj automatový hit z osmdesátých let na NES a s ním i celý žánr atletických spínačů, který tehdy ovládl herny po celém světě.
Princip je geniálně prostý a zároveň brutálně návykový. Disciplíny jako sprint, skok do dálky, vrh nebo skok o tyči stojí na zběsilém mačkání tlačítek, kterým rozbíháte svého atleta, a precizním načasování, kterým spouštíte odraz či hod. Čím rychleji a vytrvaleji bušíte, tím lépe. Vaše soutěživost a fyzická výdrž prstů se tu stávají hlavní herní mechanikou. Je to jednoduché na pochopení, ale mistrovství vyžaduje hodiny tréninku.
Kouzlo Track & Field tkví v honbě za rekordy a v překonávání kvalifikačních limitů. Každá disciplína má svou hranici, kterou musíte zdolat, abyste postoupili dál, a každá setina vteřiny se počítá. Hra tak skvěle živí tu prostou lidskou touhu být o kousek lepší než minule, a hlavně lepší než kamarád sedící vedle vás.
Právě v souboji více hráčů se hra mění v nefalšovaný turnaj. Střídání u ovladače, povzbuzování, jásot nad novým rekordem i naštvané odhození gamepadu po těsné prohře. Track & Field zachytilo ducha olympijského klání a přeneslo ho do obýváku způsobem, který dodnes funguje. Žádná složitá pravidla, jen čistá rychlost a reflexy.
Konami tímto titulem nadlouho definovalo podobu sportovních arkád a inspirovalo nespočet dalších her stejného střihu. Track & Field je dnes vnímáno jako jeden ze základních kamenů žánru, ke kterému se vrací každý, kdo si chce vyzkoušet, jak rychle dokáže ještě mačkat. Je to retro klasika v té nejčistší podobě.
Proč hrát: Pro adrenalinové mačkání tlačítek a soutěž o rekordy, která rozparáduje každou party u retro konzole.
Hra 71 z 120 pro Nintendo NES
Tentýž titul jinde (1)
Arkádový originál z roku 1983 běžel na specializovaném hardwaru Konami a exceloval plynulou animací i bohatším zvukem, navíc měl tlačítka stavěná přímo na zátěž rychlého střídavého mačkání. Konverze na Nintendo NES musela ubrat na paletě barev a zjednodušit grafiku pozadí, přesto se jí podařilo zachovat klíčovou mechaniku – zběsilé bušení do tlačítek při sprintu, skoku do dálky nebo hodu oštěpem. Ovládání na běžném NES padu je méně komfortní než na robustních arkádových tlačítkách, ale hra zůstává stejně návykovou zkouškou prstů i trpělivosti. Za nejautentičtější zážitek je považován arkádový originál, NES verze je ale solidní domácí náhradou pro ty, kdo automat nemají po ruce.