Lunar: Eternal Blue

Lunar: Eternal Blue navazuje na první díl s odstupem staletí a vypráví příběh mladého lovce pokladů, který objeví dívku spjatou s modrou hvězdou na obloze a s náboženským řádem, jenž má o její osud až příliš velký zájem. Oproti předchůdci je vyprávění temnější a soustředěnější, s výraznějším motivem víry, manipulace a oběti, ale zachovává si stejný smysl pro humor a pro postavy, které spolu mluví jako skutečná parta. Herně jde opět o tahové RPG s pozičním bojištěm, kde se postavy během kola přesouvají, kombinují dosahy útoků a kouzel a kde volba pořadí akcí často znamená víc než hrubá čísla.

Technicky jde o jeden z nejlépe vypadajících titulů celé knihovny Mega-CD. Animované scény jsou delší a plynulejší než v prvním díle, portréty postav mají víc výrazů a bitevní efekty jsou nápadně barevné. Znovu se počítá hlavně hudba z disku — melodie jsou psané jako plnohodnotné skladby a písně opět nesou nejsilnější okamžiky příběhu. Dungeony jsou o poznání propracovanější, s pastmi, přepínači a zkratkami, a hra dává hráči víc volnosti v tom, jak partu vybaví a rozvine. Nechybí ani zvláštní hodnocení, které sleduje, jak dobře jste během cesty zvládali situace s postavami.

Dobově byl Eternal Blue přijat jako vyspělejší a ambicióznější pokračování, které ale přišlo do doby, kdy už se pozornost přesouvala k novým konzolím — a jeho dosah tak byl menší, než by si zasloužil. Mezi příznivci žánru si přesto udržel pověst jednoho z nejlepších RPG, jaká na systémech Sega vyšla, a série se dočkala pozdějších předělávek právě proto, že si na ni lidé pamatovali. Dnes potěší hlavně tempem vyprávění a tím, jak hra věnuje čas obyčejným scénám mezi postavami. Kdo má rád klasická JRPG, najde tu jeden z nejlépe napsaných příběhů své doby, byť za cenu pomalejšího rozjezdu a častějších soubojů, než je dnes zvykem.

Proč hrát: Pro fanoušky klasických JRPG hledající jeden z nejlépe napsaných příběhů své doby; tempo vyprávění a čas věnovaný obyčejným scénám vynahradí pomalejší rozjezd a časté souboje.