Maniac Mansion
Pas encore traduit Ce texte n’existe pour l’instant qu’en tchèque. La traduction est en cours — revenez plus tard.
Maniac Mansion z roku 1987 patří k zakládajícím dílům žánru grafických adventur a byl vůbec prvním titulem postaveným na enginu SCUMM, který později pohonil desítky klasik od LucasArts, od Zak McKrackena přes Monkey Island až po Sama & Maxe. Hráč ovládá partu teenagerů, kteří se vydají do strašidelného sídla šíleného vědce Freda Edisona, aby zachránili unesenou spolužačku Sandy. Dům je plný záhad, vedlejších postav a černého humoru, přičemž hráč si na začátku vybírá dva ze šesti možných společníků, což mění dostupné hádanky, dialogy i konec příběhu, takže hra nabízí i po dohrání důvod k opakovanému průchodu.
NES verze z roku 1990 vznikla kvůli přísným obsahovým pravidlům Nintendo of America a proti originálu je citelně jiná, i když jde technicky o tutéž hru a stejné puzzle. Cenzura si vyžádala náhradu obrazu s nahou ženou v ateliéru za neutrální motiv, zmizela možnost usmažit křečka v mikrovlnce a zjemnily se narážky na alkohol, drogy i hrubší vtipy z původního scénáře. Kvůli absenci disketové mechaniky navíc NES nepoužívá ukládání pozice na disk, ale heslový systém, takže se hráč po zapnutí konzole vrací k rozehrané hře přepsáním dlouhého kódu z papírku. Grafika byla překreslena do palety NES, zvuky přearanžovány pro čip konzole a ovládání upraveno pro gamepad a directional kurzor místo myši a klávesnice, což citelně mění tempo řešení hádanek i způsob, jakým hráč s prostředím interaguje.
Proč hrát: Verze je zajímavá především pro fanoušky historie adventur a cenzury videoher, kteří chtějí na vlastní kůži vidět, jak moc dokázala Nintendo v devadesátých letech zasáhnout do obsahu převzaté hry. Zároveň jde o dostupnou variantu pro hráče, kteří nemají po ruce emulátor Commodore 64 nebo DOSu a chtějí si klasiku zahrát pohodlně s ovladačem v ruce a heslem místo diskety.
Jeu 116 sur 120 pour Nintendo NES
Le même titre ailleurs (2)
Le Commodore 64 est la plateforme d'origine où Maniac Mansion et le moteur SCUMM ont vu le jour — le jeu profite de graphismes 8 bits colorés et d'une musique atmosphérique via la puce SID qui renforce l'ambiance inquiétante du manoir du docteur Fred. Le portage PC/DOS est arrivé un an plus tard et devait composer avec le fait que beaucoup de PC de l'époque n'avaient pas de carte son — musique et bruitages se limitaient souvent à des bips du haut-parleur interne, tandis que les graphismes dépendaient de la présence d'une carte CGA ou de la meilleure EGA. Les énigmes et le déroulement restent identiques, le choix aujourd'hui tient donc surtout à une préférence entre la musique du C64 et les graphismes un peu plus nets de la version PC/EGA.
