Diablo

Diablo od studia Blizzard North vyšlo v roce 1996 na PC a rázem definovalo celý žánr temných dungeon crawlerů s náhodně generovanými úrovněmi. Hráč se v kůži bojovníka, mága nebo lupiče noří do katakomb pod městečkem Tristram, kde na něj čekají hordy nemrtvých, kostlivců a démonů a nakonec samotný Pán hrůzy Diablo. Jednoduchý cyklus procházení kobek, sbírání stále lepšího lootu a nakupování u vesnických obchodníků udělal z hry jeden z nejvlivnějších titulů devadesátých let a přímý vzor pro nespočet pozdějších akčních RPG, od Diabla II přes Torchlight až po moderní Path of Exile.

O dva roky později, v roce 1998, hru na objednávku Blizzardu a vydavatele Electronic Arts přeneslo na PlayStation studio Climax Studios. Nešlo jen o grafický převod – bylo potřeba předělat ovládání hry, která na PC stála na myši a klikání na cílové místo na obrazovce. Na konzoli se hrdina pohybuje přímo směrovým padem nebo analogovou pákou, podobně jako v běžné akční hře, což mění tempo i pocit z každého souboje: hráč míří přímo tělem postavy, ne kurzorem z odstupu. Port navíc přidal možnost hrát ve čtyřech lidech najednou přes multitap, zatímco PC verze vyžadovala síťové připojení nebo modem. Menu pro správu inventáře, kouzel a obchodování bylo zjednodušené a uzpůsobené ovladači s omezeným počtem tlačítek, takže se i základní rutiny jako prodej předmětů nebo výběr aktivního kouzla hrají úplně jinak než u myši a klávesnice. Načítání mezi patry kobek je citelně pomalejší než na tehdejším PC, což mění i rytmus hraní a nutí hráče plánovat výpravy jinak.

Proč hrát: Tahle verze má smysl hlavně pro hráče, kteří chtějí zažít, jak radikálně lze RPG postavené na myši překlopit do ovladačového ovládání – a pro fanoušky Diabla, kterým nevadí o něco neohrabanější, zato přímočařejší boj bez odstupu, jaký PC originál nikdy nenabízel. Je to i zajímavý pohled do doby, kdy se konzole teprve učily, jak převádět počítačová RPG.