Silent Service

Silent Service z roku 1985 postavil hráče do velitelského křesla americké ponorky bojující proti Japonsku v Pacifiku a stal se jedním z prvních opravdu propracovaných ponorkových simulátorů své doby - s okénkem periskopu, mapou operační oblasti a nutností ručně počítat úhel, vzdálenost a rychlost cíle na torpédovém počítači předtím, než hráč vypálil torpédo. Tempo hry bylo záměrně pomalé a promyšlené, stavělo na trpělivosti a přesnosti místo reflexů, čímž předznamenalo pozdější vlnu takzvaných hardcore válečných simulací. Za návrhem stál Sid Meier a vydalo ho studio MicroProse, tehdy proslulé sérií vojenských a leteckých simulací, do níž Silent Service po svém způsobu zapadalo.

Hra vyšla postupně na řadu tehdejších domácích počítačů - Commodore 64, Atari 8bit, ZX Spectrum, Amigu i DOSové PC - a na každé platformě se musela vyrovnat s jinými technickými možnostmi i ovládáním, od joysticku po čistě klávesnicové ovládání, což ovlivnilo detail grafiky i plynulost simulace. Pokračování Silent Service II (1990) přineslo vylepšenou trojrozměrnou grafiku, propracovanější poškození ponorky i konvojů a editor kampaní, díky němuž si hráči mohli sestavovat vlastní mise a scénáře podle vlastního výběru.

Oba díly patřily ke zlaté éře taktických simulací od MicroProse a spolu s dalšími tituly studia pomohly ustavit žánr jako svébytnou kategorii počítačových her postavenou na trpělivém plánování místo akce. Důraz na ruční výpočty a realistické chování cíle ovlivnil pozdější generaci ponorkových simulátorů, včetně mnohem známější série Silent Hunter, i když v pozdějších letech Silent Service postupně zastínily modernější a graficky náročnější tituly.