Diablo

Diablo z roku 1996 od studia Blizzard North přenesl žánr akčního RPG z tahových soubojů do reálného času a nahradil ručně navržené dungeony náhodně generovanými úrovněmi, takže se hra při každém průchodu tvářila jinak – inspiraci si hra brala i z žánru roguelike. Hráč si na začátku vybral jednu ze tří postav (bojovník, lupička nebo čaroděj), sestoupil pod městečko Tristram vstříc titulnímu démonovi a cestou sbíral stále lepší výbavu s náhodně generovanými vlastnostmi. Hra sázela na jednoduché, návykové jádro "zabij příšeru, seber lepší předmět", nabízela i tzv. hardcore režim s trvalou smrtí postavy a multiplayer přes Battle.net z ní udělal jednu z prvních masově hraných online akcí své doby.

Diablo II (2000) rozsah výrazně rozšířil – pět odlišných povolání (amazonka, barbar, nekromant, čarodějka a paladin), pět aktů s velmi rozdílnými prostředími od pouštního města Lut Gholein přes džungle Kurastu až po samotné peklo, propracovanější systém předmětů s unikátními a sadovými kusy a stromy dovedností pro každou postavu. Datadisk Lord of Destruction (2001) přidal další dvě povolání, assasinku a druida, runová slova – kombinace run vkládaných do zbraní a zbroje s vlastními bonusy – a Horadrický kámen, předmět umožňující kombinovat suroviny a věci do nové výbavy. Diablo II se stalo vzorem, podle kterého se dodnes měří většina akčních RPG s kořistí, a jeho ekonomika obchodování na Battle.net patřila k nejživějším v tehdejších online hrách.

Po dlouhé odmlce přišlo v roce 2012 Diablo III, jehož vývoj trval přes deset let a nabídl pět nových povolání – barbara, čarodějku, kouzelníka, mnicha a lovce démonů. Hra na PC při vydání vyžadovala stálé připojení k internetu i pro hru jednoho hráče a obsahovala aukční dům na reálné peníze, což vyvolalo vlnu kritiky ohledně tahu za kořistí i pocitu z hraní; konzolové verze pro PlayStation 3 a Xbox 360 naopak nabízely i hru offline. Rozšíření Reaper of Souls (2014) spolu s velkou aktualizací systému kořisti tyto problémy z velké části napravilo, aukční dům byl posléze zrušen a hra zavedla i sezónní žebříčky, v nichž hráči startují s novou postavou od nuly – koncept, který se stal trvalou součástí série. Série si tím i po tomto nepovedeném startu vysloužila pověst titulu, který se dokázal plně zotavit.

Vedle hlavní řady vzniklo mobilní a PC free-to-play Diablo Immortal (2022), vyvíjené ve spolupráci s čínským studiem NetEase, jehož model zpoplatnění vyvolal mezi hráči rozsáhlou diskuzi, a remaster Diablo II: Resurrected (2021), který přinesl původní hru s moderní grafikou beze změn v mechanikách. Diablo IV (2023) se vrátilo k temnějšímu tónu a otevřenějšímu světu se sdílenými veřejnými zónami, pěti povoláními od barbara po nekromanta a pravidelně se měnícími sezónami obsahu.

Sérii se dodnes připisuje zásadní vliv na celý žánr loot-based akčních RPG – bez Diabla by pravděpodobně nevznikly tituly jako Path of Exile ani Torchlight – přestože pozdější díly čelily i opakované kritice za online požadavky a způsob zpoplatnění. Kombinace náhodně generovaného světa, hluboké výbavy a přímočarého tahu za lepší kořistí z ní přesto dodnes dělá jeden z nejvlivnějších a nejnapodobovanějších konceptů celého herního žánru akčních RPG.