Contra

Contra vzniklo v roce 1987 jako arkádový automat Konami a rovnou definovalo žánr run-and-gun: dvojice vojáků, Bill Rizer a Lance Bean, se probíjí vlnami mimozemské invaze organizace Red Falcon přes plošinové úrovně plné nepřátel, výbuchů a obřích bossů. Klíčové bylo kooperativní hraní pro dva hráče najednou, omezený počet životů, ikonická zbraň Spread Gun rozstřelující náboje do vějíře a extrémní obtížnost, která vyžadovala přesné odskoky a memorování vzorců nepřátel – vlastnosti, které se staly synonymem celé série. V Evropě vyšla arkádová i domácí verze pod odlišným názvem Gryzor a na počítače jako Amstrad CPC nebo ZX Spectrum ji tehdy portovalo studio Ocean Software.

Domácí port pro NES (1988) hru proslavil ještě víc a přidal jí kulturní stopu daleko přesahující samotnou hru: takzvaný Konami kód (nahoru, nahoru, dolů, dolů, vlevo, vpravo, vlevo, vpravo, B, A), který hráči odemkl třicet životů místo tří, se stal jedním z nejznámějších herních Easter eggů vůbec a dodnes se objevuje jako odkaz v jiných hrách i mimo herní médium. Sequel Super Contra / Super C (1990) recept v zásadě zopakoval s novými zbraněmi a prostředími, aniž by se snažil vzorec zásadně měnit, a hra vyšla i na Game Boy pod názvem Operation C (1991), který upravil strukturu úrovní pro hraní jednoho hráče na cestách.

Vrcholem série je pro velkou část hráčů i kritiky Contra III: The Alien Wars (SNES, 1992), která k plošinovkovým úsekům přidala pohledové sekce shora využívající mode 7, umožnila souběžné držení dvou zbraní a lezení po zdech a bossy posunula do ještě velkolepějších rozměrů. V Evropě vyšla pod názvem Super Probotector: Alien Rebels s vojáky překreslenými na roboty, protože tehdejší politika Nintenda v Evropě omezovala zobrazování násilí na lidských postavách – podobně dopadly i některé předchozí díly. Hra je dodnes citovaná jako ukázka toho, jak žánr run-and-gun na 16bitových konzolích vyzrál, aniž ztratil svou syrovou obtížnost; o deset let později ji Konami znovu vydalo v upravené podobě pro Game Boy Advance pod názvem Contra Advance: The Alien Wars EX.

Sérii pak čekala experimentálnější odbočka: Contra: Hard Corps (Mega Drive, 1994) vyvinul jiný interní tým Konami a posunul tón k drsnějšímu sci-fi s několika hratelnými postavami, větvící se dějovou linkou a více odlišnými konci podle volby hráče uprostřed hry – v mnoha ohledech nejnáročnější a nejexperimentálnější díl klasické éry, vydaný jen na Segu a nikdy neportovaný na Nintendo konzole té generace. S nástupem 3D grafiky se série na čas odmlčela a hledala nový směr, zatímco žánr run-and-gun jako celek ustupoval do pozadí ve prospěch 3D akcí.

Návrat přišel s Contra: Shattered Soldier (PlayStation 2, 2002), která příběh série přepsala k temnějšímu, vážnějšímu vyznění a přísnému bodovacímu systému, a odlehčenějším Neo Contra (2004) s roboty, mechy a lehčím tónem. Na oslavu dvacátého výročí pak vyšlo Contra 4 (Nintendo DS, 2007), které vyvinulo studio WayForward a které se vědomě vrátilo k čistě dvourozměrnému run-and-gun hraní v duchu prvních dílů, s grafikou kombinující styl NES i SNES éry na dvou obrazovkách handheldu. Spolu s Metal Slug pomohla Contra ustavit run-and-gun jako samostatný podžánr plošinovek – spread gun, nekonečné vlny nepřátel a nekompromisní obtížnost se staly jeho definičními znaky a Konamiho kód žije dodnes jako jeden z nejrozšířenějších herních symbolů vůbec.