Saints Row 2

Saints Row 2 posunulo sérii od pouhého klonu Grand Theft Auto k vlastní, sebevědomě absurdní identitě plné černého humoru a naprosté svobody sebevyjádření. Hráč se po probuzení z kómatu vrací do fiktivního Stilwateru, kde musí znovu vybudovat gang Third Street Saints zpustošený rivaly, kteří mezitím ovládli ulice. Volition rozšířilo předchozí díl o hloubkový editor postavy umožňující vytvořit hrdinu prakticky libovolného vzhledu, pohlaví i chování, čímž hra oslovila mnohem širší publikum toužící po osobitém sebevyjádření ve virtuálním světě.

Kustomizace se navíc nezastavila u obličeje – měnit šlo oblečení, tetování, účesy, chůzi i hlas postavy a stejně důkladně se dala upravovat auta v garážích, takže se z pouhého dopravního prostředku stal další způsob, jak dát gangu tvář. Vedlejší aktivity nabraly zcela nový, přehnaně groteskní rozměr – od honičky s výbušným záchodovým vozem po skákání z výšek s padákem uprostřed provozu nebo vrhání se pod projíždějící auta kvůli pojistnému podvodu – a odlišily hru od vážnějšího tónu konkurenčních open-world titulů. Postup příběhem je přitom navázaný na respekt získaný právě těmito eskapádami, takže bláznění není odbočka, ale hlavní cesta vpřed.

Kooperace pro dva hráče umožnila prozkoumávat celé město i plnit hlavní příběhové mise společně, což bylo v žánru stále vzácností a proměnilo většinu misí v improvizované divadlo. Hra si zachovala i vážnější dějové momenty zkoumající loajalitu a zradu uvnitř gangu navzdory celkově odlehčenému tónu. Kritika ocenila obrovské množství obsahu, humor a svobodu kustomizace, výhrady mířily hlavně k technickému zpracování. Saints Row 2 definitivně etablovalo sérii jako alternativu k GTA zaměřenou na zábavu a absurditu namísto realismu, což vydláždilo cestu ještě šílenějším pokračováním.

Proč hrát: Pro kooperaci pro dva hráče umožňující projít celé město i hlavní příběh společně a nespoutaný humor, kterým se série definitivně odlišila od GTA jako alternativa zaměřená na absurditu a zábavu.