Resonance of Fate

Resonance of Fate se odehrává ve světě, kde zbytky lidstva žijí na obří hodinové věži zvané Basel, poháněné strojem, jenž má udržovat vzduch obyvatelný. Trojice hlavních hrdinů pracuje jako žoldáci pro vládnoucí vrstvu a plní zakázky, které se zprvu jeví jako epizodické a teprve postupně skládají obraz společnosti, jež svůj vlastní osud odevzdala mechanismu. Vyprávění je nezvykle klidné, plné humorných scén i tichých pauz, a hlavní příběh přichází až po řadě hodin, což bylo pro mnohé hráče překvapivé. Kdo se ale do světa vpraví, ocení jeho střízlivý, industriální design bez fantazijních přehnaností.

Soubojový systém je to hlavní a nepodobá se ničemu jinému. Postavy střílí, ale namísto přímého ovládání hráč plánuje běh po dráze zvané hero action, během kterého se automaticky pálí a postavy jsou nezranitelné, ovšem za cenu bodů, jež se rychle vyčerpají. Poškození se dělí na dva druhy, kde jeden pouze změkčuje výdrž nepřítele a druhý ji teprve promění ve skutečné zranění, takže vítězství vyžaduje střídání zbraní a plánování pořadí útoků. Výsledek vypadá jako baletní akční scéna, ale ve skutečnosti jde o velmi tvrdou taktickou hru s prudkou křivkou učení. K tomu se přidává detailní úprava zbraní a nezvykle rozsáhlé oblékání postav, které opravdu mění jejich vzhled. Na Xboxu 360 hra běžela solidně a hudba Motoie Sakurabu s jazzovými a rockovými motivy dodává celku nečekanou lehkost.

Přijetí bylo smíšené kvůli náročnosti a špatně vysvětleným pravidlům, přesto si hra získala oddané publikum, které v ní vidí jeden z nejoriginálnějších bojových systémů své generace. Dnes je Resonance of Fate doporučení pro hráče, kteří mají rádi, když je hra ochotná je nechat prohrát a nutí je pochopit vlastní mechaniky do hloubky. Odměnou je pocit, jaký běžná japonská RPG nabízejí jen zřídka.

Proč hrát: Doporučení pro hráče, kteří mají rádi, když je hra nechá prohrát a nutí pochopit vlastní mechaniky do hloubky — odměnou je jeden z nejoriginálnějších bojových systémů generace.