Resonance of Fate

Resonance of Fate je neobvyklé JRPG od studia tri-Ace, které se odehrává na obřím ocelovém soukolí jménem Basel, poslední stavbě, kde po ekologické katastrofě zbyli lidé. Trojice nájemných lovců, Zephyr, Vashyron a Leanne, přijímá zakázky, pohybuje se mezi patry věže a postupně odkrývá, jak společnost nahoře řídí životy těch dole. Vyprávění je zpočátku roztříštěné do epizod, které spolu zdánlivě nesouvisejí, a teprve v druhé polovině se skládá do celku, což je jeden z důvodů, proč hra hráče rozdělovala.

Naprosto zásadní je soubojový systém, který v žánru nemá obdoby. Postavy se pohybují po předem vytyčených drahách, útočí ze střelných zbraní a rozlišuje se přímé poškození od takzvaného scratch damage, jenž je potřeba potvrdit dalším zásahem, jinak se nepříteli doplní. Hráč utrácí body hrdiny na akrobatické skoky, během nichž běží čas zpomaleně a lze střílet ve vzduchu, a spojováním postav do trojúhelníku vznikají řetězové útoky přes celou arénu. Zbraně se dají doslova obalovat součástkami do groteskních tvarů a hra vyžaduje, aby si hráč pravidla skutečně nastudoval. Průzkum světa navíc probíhá na šestiúhelníkové mapě, kterou hráč doslova skládá z barevných dílků, aby si otevřel cestu do dalších pater věže.

Po technické stránce jde o solidní, ale ne oslnivou hru, jejíž síla leží v návrhu prostředí, v podivné mechanické estetice Baselu a v nezvykle vkusné práci s kostýmy postav, které si hráč může měnit. Hudba Motoie Sakurabi tu jde do jazzu, blues a klidnějších melodií a patří k nejsvéráznějším soundtrackům své generace. Dobové přijetí bylo smíšené, protože strmá křivka učení mnohé odradila, ale hra si postupně vybudovala pevný okruh příznivců. Dnes je Resonance of Fate osvěžující připomínkou doby, kdy si japonská studia dovolila experimentovat i za cenu nepřístupnosti.

Proč hrát: Pro hráče otevřené experimentům a ochotné zdolat strmou křivku učení nabízí svéráznou mechanickou estetiku Baselu a jazzový soundtrack, jaký žánr jinde nenabízí.