Nier

Nier je hra, kterou by dnes žádné velké studio nejspíš nepustilo do výroby, a přesně proto se na ni dodnes vzpomíná. Hlavní hrdina se v postapokalyptickém světě snaží zachránit blízkou osobu před nemocí, která mění lidi v prach, a doprovází ho mluvící kniha, nevymáchaná bojovnice a chlapec s pohnutou minulostí. To, co začíná jako obyčejná fantasy pohádka o zabíjení stínových netvorů, se postupně mění v nepříjemné vyprávění o tom, co znamená být na správné straně. Druhá polovina hry doslova otáčí význam všeho, co hráč do té doby udělal, a plná odpověď se skládá až po několika průchodech, které pokaždé odhalí další vrstvu.

Hratelnost si neustále bere podobu jiných žánrů. Základ tvoří akce z třetí osoby s mečem a magickými projektily, ale hra bez varování přejde do bulletového pekla, do vodorovné plošinovky, do adventury vyprávěné jen textem na černém pozadí nebo do sekvence s pevnou kamerou v duchu starých hororů. Přidávají se rybaření, pěstování rostlin a klasické RPG vylepšování zbraní. Technicky Nier na Xboxu 360 nikdy neoslňoval, prostředí jsou prázdnější a rozlišení textur skromné, ale výtvarné vedení a tísnivé prázdno pouště nebo vesnice v mlze si vystačí i s omezenými prostředky. Hudba Keiichiho Okabeho s vokály ve vymyšleném jazyce patří k nejlépe hodnoceným soundtrackům své doby a nese celou emoční váhu hry.

Recenze byly rozdělené, řada z nich vytýkala zastaralé zpracování, a hra se zpočátku prodávala slabě. Přesto si vybudovala kult a otevřela cestu pokračování, které se později stalo velkým komerčním úspěchem a autorův styl proslavilo po celém světě. Dnes je Nier nejlépe brát jako experimentální dílo, kde nedokonalá technika sice trochu překáží, ale příběh, hudba a odvaha přepínat mezi žánry jsou stále výjimečné. Je to jedna z mála her, u kterých má smysl dohrát ji vícekrát.

Proč hrát: Pro hráče otevřené experimentálnímu dílu, kde nedokonalá technika ustupuje výjimečnému příběhu, hudbě a odvaze přepínat mezi žánry — stojí za dohrání i vícekrát.